11 C 183/2025-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne 16. 9. 2025, doplněnou k výzvě soudu podáním z 8. 10. 2025, se žalobce domáhal proti žalovanému uložení povinnosti přispívat na výživu žalobce částkou 2 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Žalobní návrh odůvodnil žalobce tím, že žalovaný je jeho otcem, přičemž žalobce se od září 2025 soustavným denním studiem připravuje na budoucí pracovní uplatnění, tedy je odkázán na výživu svých rodičů. Žalobce, že si je vědom, že v minulosti bylo soudem rozhodnuto o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného, je nicméně přesvědčen, že jeho současné studium na , Anonymizováno, , adresa, v oboru , Anonymizováno, zakládá důvod obnovení vyživovací povinnosti žalovaného. Žalobce uvádí, že nemá dostatečné příjmy k úhradě svých životních nákladů a nákladů studia, žalovaný oproti tomu, byť je , Anonymizováno, , pracuje načerno a má tak pravidelný příjem, který má umožňuje vyživovací povinnost plnit. Žalobce dále popsal své běžné náklady na zajišťování základních životních potřeb a úhradu nákladů spojených se studiem.Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání dne 19. 11. 2025, kdy navrhl její zamítnutí. Poukázal přitom na svůj , podezřelý výraz, stav, který se ho zrušuje. Uvedl dále, že v důsledku exekučního řízení, které proti němu je vedeno k vymožení výživného, má zadržené řidičské oprávnění, což výrazně limituje jeho možnost pracovního uplatnění.Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že rozsudkem č.j. 11 C 66/202515 ze dne 28. 5. 2025, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2025 bylo mimo jiné rozhodnuto, že se vyživovací povinnost aktuálního žalovaného vůči žalobci zrušuje počínaje dnem 22. 6. 2023 s tím, že k tomuto dni pominul stav odkázanosti na výživu v souvislosti s ukončením studia v , Anonymizováno, .Soud zaměřil svou pozornost v první řadě na otázku, zda je dán samotný základ žalobou uplatněného nároku na výživné, tedy zda byly splněny podmínky povinní vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci. Z hlediska skutkového pak soud po provedeném dokazování přijal následující závěry:Z předloženého potvrzení o studiu má soud za prokázané, že žalobce je v současnosti, tedy ve školním roce 2025/26, žákem prvního ročníku , Anonymizováno, , adresa, v denním studijním oboru , Anonymizováno, .Soud v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř. provedl vlastní iniciativy důkaz účastnickým výslechem žalobce, když tento byl shledán za potřebný k objasnění relevantních skutkových okolností. Žalobce v procesním postavení účastníka řízení po příslušném procesním poučení uvedl k dosavadnímu průběhu svého vzdělávání, že po dokončení základní školy studoval učební obor , Anonymizováno, , který po třech letech úspěšně dokončil. Na navazující maturitní studijní obor , Anonymizováno, nebyl přijat, začal proto studovat ve tříletém učebním oboru , Anonymizováno, . Tento učební obor považoval za navazující, neboť jde o kvalifikaci uplatnitelnou při výrobě , Anonymizováno, . Toto studium po dvou letech předčasně ukončil, kdy jako důvod označil, že mu původním ředitelem školy byla přislíbena možnost absolvovat svářečský kurz bezplatně, případně se slevou, toto však bylo po změně ve vedení školy odmítnuto. Další studium nemělo pro žalobce již význam. V průběhu studia se žalobce ještě jednou neúspěšně ucházel nástavbové maturitní studium v oboru , Anonymizováno, . Po předčasném ukončení studia oboru , Anonymizováno, byl přijat k dvouletému maturitním studiu v oboru , Anonymizováno, , a to v , Anonymizováno, a současně na , Anonymizováno, v , adresa, , pro kterou se následně rozhodl. V mezidobí před začátkem školního roku pracoval 2 měsíce ve firmě , Anonymizováno, . Žalobce uvedl že vzdělání dosažené v aktuálně studovaném mu do budoucna zajistí možnost lepšího pracovního uplatnění kdy, konkrétně je jeho snem pracovat v oboru , Anonymizováno, jako mistr, případně jako hlavní vedoucí, eventuálně navázat studiem na vysoké škole. Žalobce nicméně připustil, že v oboru , Anonymizováno, dosud nikdy nepracoval. K obsahové náplni aktuálního studia uvedl, že zahrnuje přípravu na , Anonymizováno, . Uvedl dále, že plánuje studovat do věku 26 let, tedy do doby, do které tak může dle zákona činit, přičemž má za to, a že tuto možnost je třeba využít.Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Citované ustanovení je pak pravidelně vykládáno tak, že příprava na budoucí pracovní úplatně prostřednictvím studia představuje překážku bránící oprávněnému, aby se vlastní prací sám živil. V rámci principu tzv. „elasticity vyživovací povinnosti“ lze přitom připustit, aby se vyživovací povinnost, která zanikla nabytím a schopnosti oprávněného se živit, opět obnovila, pokud oprávněný zahájí studium, případně naváže na studium dříve přerušené. Přitom je však třeba, s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu, vždy posuzovat, zda studium je účelně zaměřeno na dosažení či zvýšení kvalifikace a lepší uplatnění na trhu práce, kdy je třeba přihlédnout i časovému od předchozího studia a dalším okolnostem.Na základě pečlivého posouzení zjištěného skutkového stavu ve světle citované právní úpravy, s přihlédnutím ke všem specifickým okolnostem daného případu, dospěl soud v posuzovaném případě k závěru, že studium žalobce zahájené 1. 9. 2025 nezakládá důvod pro obnovu vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci. Soud přihlédl k tomu, že žalobce dosáhl již před více než dvěma roky odborné kvalifikace v oboru , Anonymizováno, , v němž získal výuční list, přičemž tato kvalifikace sama o sobě mu nepochybně umožňuje obor už se pracovně uplatnit, což ostatně připouští i sám žalobce. Pokud by, jak původně zamýšlel, tuto kvalifikaci dále prohluboval studiem obsahově navazujícího maturitního oboru, šlo by nepochybně o smysluplné a nanejvýš účelné pokračování studia směřující k lepšímu pracovnímu uplatnění v budoucnosti. V této snaze byl však žalobce bohužel dvakrát po sobě neúspěšný. Žalobce deklaroval záměr dosáhnout v budoucnosti pracovního uplatnění na pozici mistra či hlavního vedoucího , Anonymizováno, , přičemž má pomoct právě maturitní vzdělání. Takto formulovaný záměr však poněkud kontrastuje se skutečností, že žalobce, ač je v oboru , Anonymizováno, vyučen, se tomuto oboru reálně nikdy nevěnoval. Lze pak pochybovat o tom že aktuálně zvolený studijní obor, jehož náplní je příprava na , Anonymizováno, v souvislosti s , Anonymizováno, , může k dosažení tohoto cíle přispět, když žalobce neuvádí, že by se hodlal věnovat , Anonymizováno, činnosti. V neposlední řadě nelze pak odhlédnout od časového odstupu ukončení odborného vzdělání žalobce v oboru , Anonymizováno, do současnosti, resp. předpokládanou dobou ukončení aktuálního studia v roce 2027. Mezi řádně ukončeným studiem a studiem aktuálně nově zahájeným tak není dána dostatečná věcná ani časová souvislost, aby bylo možno toto považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Lze tak shrnout, že přístup žalobce k jeho vzdělání po dokončení učebního oboru v roce 2023 postrádá účelné zaměření ke zlepšení budoucího uplatnění na trhu práce.Protože nebyly shledány podmínky pro obnovení vyživovací povinnosti zaniklé ke dni 22. 6. 2023, nezbylo než podanou žalobu zamítnout.Vzhledem k uvedenému zamítl soud jako procesně nadbytečné důkazní návrhy vztahující se ke skutečnostem významným pouze pro rozhodnutí o výši výživného.O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné procesní náklady nevznikly.