11 C 215/2025-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 10 096,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 192,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 096,15 Kč za dobu od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 9 960 Kč a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, celkem ve výši 24 960 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž celkem uhradil částku 8 160 Kč. Zbývající nedoplatek činí 10 096,15 Kč, když na jistinu 15000 Kč bylo z úhrad žalovaného započteno 4 903,85 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho.2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3 Zástupce žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:5 Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem dne , datum, . Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, tedy zaplatit celkem 24 960 Kč formou 52 týdenních splátek po 480 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne , datum, , přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, . Z přípisu žalobkyně ze dne , datum, bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splnění dluhu. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne , datum, na adresu trvalého pobytu.6 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.7 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 52 týdnů, činí 9 960 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako „poplatek“ a případně dále členěna. Formulaci smluvního textu v tom smyslu, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek je třeba hodnotit jako účelový postup zastírající pravou podstatu tzv. „poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 98,54% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 1 920 Kč a doby splácení 13 měsíců.8 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od 1 roku do 5 let 12,78%.9 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba více než sedminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době, nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu.10 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 15 000 Kč a uhradil mu částku 8 160 Kč, tedy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 840 Kč.11 Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 33 Odo 871/2005. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou k plnění. Tato mu byla odeslána , datum, . Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne , datum, . Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 29. 6. 2025 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12 Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok je po právu co do částky 6 840 Kč a co do úroku z prodlení ve výši žalobou požadované, tedy ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí odpovídá v procentech součtu čísla , hodnota, a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, kdy současně je výše úroku z prodlení limitována sazbou 12% ročně platnou pro dobu vzniku prodlení, jak byla soudem zjištěny (viz výše).13 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, jak ukládá mimo jiné i nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010. Z uvedeného hlediska byla ve sporu převážně procesně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.