22 C 182/2025-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí celkovou částku 47 265,61 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávala žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný na tomto místě elektřinu odebíral. Cena elektřiny byla určena ceníkem žalobkyně. Splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny se řídila datem stanoveným ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Množství odebrané elektřiny vyúčtovala žalobkyně žalovanému za období , datum, – , datum, fakturou č. , hodnota, se splatností , datum, , s nedoplatkem ve výši 33 384,17 Kč, přičemž žalovaný zaplatil dne , datum, část dluhu ve výši 3 342,17 Kč a dne , datum, část dluhu ve výši 3 338,00 Kč. Množství odebrané elektřiny vyúčtovala žalobkyně žalovanému za období , datum, – , datum, fakturou č. , hodnota, se splatností , datum, s nedoplatkem ve výši 19 421,61 Kč. Dále žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou, požaduje po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 900,00 Kč, kterou vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , se splatností , datum, . Žalobkyně vyúčtovala poplatek za upomínku odeslanou žalovanému dne , datum, ve výši 240,00 Kč, který požaduje na základě Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Ač vyzván, žalovaný ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal nečinný.3. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:4. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, podepsané oběma stranami soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal zaplatit za dodanou elektřinu a související služby cenu stanovenou žalobkyní a cenu regulovanou. Bylo sjednáno uzavření smlouvy na dobu určitou 12 měsíců s možností automatické přeměny na dobu neurčitou po uplynutí 12 měsíců. Sále bylo sjednáno, že zákazník není oprávněn ukončit odběr elektřiny dle této smlouvy, aniž by došlo k jejímu řádnému ukončení. Pokud zákazník závazek dle předchozí věty poruší, má obchodník právo požadovat po zákazníkovi smluvní pokutu ve výši určené jako násobek částky 180 Kč včetně DPH a počtu kalendářních měsíců (i započatých), ode dne porušení tohoto závazku do konce sjednané doby trvání smlouvy.1. Ze všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že v nich je stanoven poplatek za upomínku 240 Kč a že nebyly žalovaným podepsány.2. Množství odebrané elektřiny za období za období , datum, – , datum, fakturou č. , hodnota, se splatností , datum, , s nedoplatkem ve výši 33 384,17 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě.3. Množství odebrané elektřiny za období za období , datum, – , datum, fakturou č. , hodnota, se splatností , datum, s nedoplatkem ve výši 19 421,61 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě.4. Vyúčtováním č. , hodnota, ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení smluvní pokuty 900 Kč za předčasné ukončení smlouvy v délce 5 měsíců po 180 Kč.5. Upomínkou č. , hodnota, ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení neuhrazení nedoplatku 31 604 a poplatku 240 Kč.6. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku plyne, že výzva bylo žalovanému zaslána dne , datum, na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě.7. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Ujednání o smluvní pokutě začleněné do smlouvy uzavřené mezi stranami se pak řídí § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“).8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona dále uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrných míst oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by vzniklé nedoplatky a smluvní pokutu uhradil, že mu povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalobkyně má proto právo na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny a smluvní pokuty.9. Žalobkyně má nárok také na úrok z prodlení z částek za spotřebovanou elektřinu. Úrok z prodlení byl uplatněn v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturami stanovených datech splatnosti.10. Dále se soud zabýval požadavkem žalobkyně na zaplacení poplatků za upomínky, kdy z titulu prodlení s jednou platbou se žalobkyně domáhá 240 Kč.11. Žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo ke sjednání žalobou uplatňovaných poplatků, když žalovaný jako spotřebitel nepodepsal předložené všeobecné obchodní podmínky, z nichž žalobkyně dovozuje oprávněnost těchto nároků. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli obsaženou ve smlouvě pro uplatnění poplatků podle všeobecných obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje. Nepostačují ani předložené žalovaným nepodepsané všeobecné obchodní podmínky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 a stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013.). V tomto směru žalobkyně neunesla důkazní břemeno, za což je procesně odpovědná. Zamítl tedy soud žalobu co do těchto poplatků a úroku z prodlení.12. Soud byl při jednání připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení a k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobkyni dáno poučení směřující k doplnění tvrzení a předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 795 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 265,61 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.14. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.15. Lhůty k plnění byly stanoveny