10 C 336/2025-41 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou domáhá, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 11.666,68 Kč s odůvodněním, že dne 17.1.2023 uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si účastníci sjednali vedení běžného účtu a kontokorentu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 10.000 Kč, byla sjednána úroková sazba a úroková sazba pro případ nedovoleného debetu. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, zejména tím, že překročil úvěrový limit. Banka využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 11.000 Kč převedla dne 28.5.2024 na nový účet č. , č. účtu, a umožnila žalovanému splácení debetu ve splátkách. Žalovaný však řádně a včas nesplácel, banka proto využila svého práva a celý dluh zesplatnila dopisem ze dne 13.1.2025 k témuž dni a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě, což žalovaný neučinil. Dlužná částka se začala úročit 12 % a dále úrokem z prodlení. Pohledávka byla společností , právnická osoba, . převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2025 s účinností ke dni 21.5.2025 na žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 6.5.2025. Dlužná částka ke dni postoupení sestávala z dlužné jistiny 9.166,68 Kč, poplatků a smluvní pokuty 2.500 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 434,82 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jeho čistý průměrný měsíční příjem byl 44.299 Kč, byl ověřen dokladem o příjmech, povolání měl na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti byl uveden 90.000 Kč, bydlel v nájmu, jeho podíl na nákladech na bydlení byl 50 %, byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti, nebyly mu prováděny srážky ze mzdy. Tyto informace byly ověřovány doklady a byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalobce informace posoudil ve skóringovém modelu, který vyhodnotil data předložená žalovaným. Dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, žalobce neměl důvod o tomto závěru pochybovat. K žalobě žalobce doložil Smlouvu o bankovních produktech, všeobecné obchodní podmínky, dispozice, produktové podmínky, oznámení o zesplatnění, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, výpisy z účtu, kartu zákazníka, předžalobní výzvu.2 Před soudem žalobkyně (právní zástupkyně) uvedla, že trvá na žalobě tak, jak byla podána, ničeho žalovaný neuhradil, ani částečně, je nekontaktní. Navrhuje, aby soud žalobě vyhověl, předkládá soudu vyčíslení náhrady nákladů řízení.3 Žalovaný se nedostavil, žaloba a předvolání mu byly doručeny na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel.4 Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6 Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, kde dle tvrzení žalobkyně byla koumána i úvěruschopnost žalovaného, což doložila kartou zákazníka, přičemž příjmy žalovaného ověřila. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel zápůjčky provést vlastní šetření či ověření tvrzení budoucího dlužníka jen tehdy, je-li to nezbytné. Žalobce provedl šetření v registrech bankovních i nebankovních společností, v insolvenčním rejstříku, v databázi SOLUS, porovnal příjmy žalované s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ničeho nenamítal. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný.7 Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci nejen zbývající část zapůjčené částky, ale i zaplatit úrok z půjčky a úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí.8 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, což je soudní poplatek 800 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., neboť se jedná o žalobu podávanou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tedy za 3 úkony po 400 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč, za účast při jednání 1.580 Kč a režijní paušál 450 Kč, když soud neuznal jako úkon doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyni nic nebránilo toto učinit již při podání žaloby) a 21 % DPH, celkem 6.984 Kč.