11 C 240/2025-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 256 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 12 500 Kč, který měl být vrácen, včetně smluvního úroku ve výši 2 756 Kč do , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní a žalovaný svou vůli projevil provedením verifikační platby identifikované číslem smlouvy ze svého účtu č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný neuhradil na svůj dluh přes výzvu odeslanou , datum, ničeho.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Zástupce žalobkyně se z nařízených ústních jednání písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou, k prvnímu jednání ve věci se však bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl soud z hlediska skutkového k následujícím závěrům:Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru datovanou , datum, , kdy jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč s tím, že vrácena má být částka 5 432 Kč. Se splatností d , datum, .Uzavření úvěrové smlouvy nelze mít za prokázané, když žalobkyně sice předloženým výpisem z bankovního účtu prokázala, že žalovaný z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na své jméno provedl dne , datum, verifikační platbu ve výši 1 Kč, avšak variabilní symbol, který je platba identifikována se neshoduje s číslem úvěrové smlouvy a ani z kontextu ostatních důkazů nelze učinit spolehlivý závěr, že žalovaný verifikační platbou projevil vůli akceptovat daný návrh úvěrové smlouvy.Z předloženého výpisu u běžného účtu lze nicméně vzít za prokázané, že na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného byla dne , datum, poukázána platba 4 500 Kč, stejného dne pak dále platba 4 000 Kč a , datum, platba 4 000 Kč.Postoupení pohledávky bylo původním věřitelem oznámeno žalované dopisem odeslaným , datum, , což žalobkyně prokazuje předložením výzvy a podacím lístkem. Postoupení pohledávky bylo dále prokázáno předložením smlouvy z , datum, .Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení.Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Tím, že žalovanému byla vyplacena částka 12 500 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu a toto bezdůvodné obohacení je povinen vydat.Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným , datum, . Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovanému třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě , datum, . Následující dne tak měl žalovaný na svůj dluh plnit a pokud tak neučinil, je od , datum, v prodlení.Z uvedených důvodů soud podané žalobě co do částky 12 500 Kč a co do úroku z z prodlení z této částky v zákonné výši 12% ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba coby nedůvodná zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, ke dni vydání rozsudku. Uvedený názor je mimo jiné vyjádřen v nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Porovnáním plnění s příslušenstvím ve výši požadované žalobou (17 451 Kč) a plnění, které bylo žalobkyni přiznáno (13 589 Kč) - vyčísleno vždy ke dni vydání rozsudku, byla zjištěna míra procesního úspěchu žalobkyně, která odpovídá 78 %, zatím co míra procesního úspěchu žalovaného činí 22%.Náklady řízení byly vyčísleny celkovou částkou 2 612 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 1 200 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při náhrady 400 Kč za 1 úkon právní služby):- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,- výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč, a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 315 Kč.Vzhledem k výše vyčíslené míře procesního úspěchu stran uložil soud žalovanému nahradit žalobkyni 56% celkových nákladů řízení, tedy částku 1 464 Kč.Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.