118 C 19/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 109,38 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Žalovaný byl v prodlení delším než 30 dnů v případě splátek [číslo] dále byl v prodlení delším než 15 dní u splátek [číslo]. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 60 dní se splátkou [číslo] splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvních pokut ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou však žalobkyně požaduje od [datum] pouze do data vyhotovení žaloby ve výši [částka], úroku ve výši 76,22 % ročně, tedy úroku poníženého, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 109,38 % ročně v 18 měsíčních splátkách po [částka], splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 60 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému vyplacen převodem na běžný účet, a to dne [datum]. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 17 splátek po [částka], tj. celkem [částka]. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném nežli žalobkyní tvrzeném. 4. Usnesením č. j. 118 C 19/2020-41 ze dne 18. 9. 2020 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databáze NRKI a hodnocení klienta. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem [částka], jeho měsíční náklady činily [částka] a volné zdroje ke splácení [částka]. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 5. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru [příjmení] ke dni [datum], v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaný má CBS skóre 331. Podle připojené legendy hodnota skóre v rozpětí 321 - 412 patří do kategorie II a znamená střední riziko (v daném případě byla hodnota CBS skóre pouhých 11 bodů nad hranicí kategorie I, znamenající vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší či zamítán). Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši [částka] měsíčně, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. V listině označené„ Hodnocení klienta“ ze dne [datum] žalovaný uvedl výdaje na svou osobu [částka], splátky žalobkyni (z titulu jiného úvěru) [částka] a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka]. Žalovaný neuváděl žádné výdaje na dopravu, byť jeho bydliště bylo v obci [obec] a pracoviště v obci [obec], neuváděl ani žádné jiné výdaje na svoji potřebu. Celková výše takto uvedených výdajů činila [částka], volné zdroje [částka]. Dále byl předložen neúplný výpis z běžného účtu žalovaného (pouze záhlaví první strany výpisu) za období od [datum] do [datum], z něhož soud zjistil, že počáteční zůstatek činil [částka], celkem přišlo [částka], odešlo [částka] a zůstatek na konci uvedeného období činil [částka]. Vzhledem k neúplnosti výpisu nebylo možné přezkoumat strukturu výdajů žalovaného. Výpis z účtu též nelze považovat za aktuální s ohledem na to, že se týká měsíce listopadu 2017, přičemž úvěr byl poskytnut počátkem května, tedy s odstupem 5 měsíců. 6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný téměř celou dohodnutou částku splatil). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré výdaje žalovaného činily