210 C 10/2021-27 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný nedostál však své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků je žalovaný přihlášen jako držitel přijímače od [datum], odhlášení není evidováno. Tomu odpovídá i přehled plateb žalovaného, ze kterého vyplývá dluh za měsíc [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. V té době činil televizní poplatek částku [částka] měsíčně. Žalovaný byl podle předloženého dopisu a doručenky vyzván k zaplacení dluhu, ale marně. 5. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů, předložených žalobkyní a po jejich zhodnocení dospěl ke skutkovému závěru ve shodě s tvrzením žalobkyně, jak výše uvedeno. 6. Podle § 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač”). Poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní, případně drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač. Každý poplatník má ohlašovací povinnost, za poplatníka se ale podle § 3 odst. 4 uvedeného zákona považuje i osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, ledaže písemným čestným prohlášením oznámí opak. 7. Podle § 7 odst. 2 uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána v plném rozsahu po právu. Žalovaný na televizních poplatcích nezaplatil v období [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v celkové výši [částka]. Žalobkyně v souladu se zákonem uplatnila i nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b, § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), kdy celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů řízení podle odst. 1 je omezena výší tarifní hodnoty, což je částka [částka], takže 2 úkony po [částka], dále 2x režijní paušál po [částka]. K úkonům a režijním paušálům soud připočetl 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně řádně prokázal, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).