210 C 178/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný byl přistižen na linkách, provozovaných Dopravním podnikem hlavního města Prahy a.s., bez platné jízdenky, tudíž se nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Jedná se o následující dny: dne [datum] – metro – linka B; dne [datum] – metro – linka B. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z hlášenek kontrolora vzal soud za prokázaný skutkový děj, podle něhož byl žalovaný v uvedené dny na linkách pražské hromadné dopravy přistižen kontrolorem bez platné jízdenky, nebyl schopen prokázat se platným jízdním dokladem, jízdné ani přirážku k jízdnému přes upomínku žalobkyni neuhradil. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4,5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. Účtované částky při přistižení žalovaného za jízdu bez platné jízdenky ve výši [částka] jízdné a [částka] přirážka je tak v souladu s právními předpisy a soud proto žalobě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), v plném rozsahu vyhověl. 6. Protože žalovaný neuhradil žalovanou částku řádně a včas, je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a proto byly žalobkyni přiznány i úroky z prodlení podle § 1970 O. Z. Výše úroků je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - 3 úkony po [částka], 3x režijní paušál po [částka]. K úkonům a režijním paušálům soud připočetl 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně řádně prokázal, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).