210 C 191/2021-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s tím, že mezi žalobkyní (původně pod názvem [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému za poplatek 5 600 Kč vyplatila úvěr ve výši 280 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem, jak výše uvedeno a dohodnutým smluvním úrokem, splácet formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 4 656 Kč, což nesplnil. Během trvání smluvního vztahu se žalovaný opakovaně ocitl v prodlení, za což mu byla ve dnech 20. 11. 2020 20.12. 2020 naúčtována smluvní pokuta, vždy 500 Kč (celkem tedy 1 000Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy nereagoval, byl úvěr ke dni 5. 1. 2021 zesplatněn. 2. Žalovaný tak dluží na jistině částku 269 292,94 Kč, na smluvní pokutě částku 1 000 Kč, na splatných úrocích ke dni zesplatnění částku 11 348,71Kč a na pojistném částku 1 242 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 29. 1. 2020 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného, dále z prohlášení o příjmech a výdajích žalovaného ke dni 29. 1. 2020 a výpisu z jeho běžného účtu bylo zjištěno, že žalobkyně po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 13. 5. 2019 se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 280 000 Kč, žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 9,49 % ročně, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 600 Kč a pojištěním, zaplatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 656 Kč, splatných počínaje 2/ 2020. Pro případ prodlení se zaplacením pravidelné splátky se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, dále se zavázal v případě nezaplacení zesplatněného úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené celé dlužné částky. Ze smlouvy bylo dále zjištěno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit, jestliže žalovaný nezaplatí dvě po sobě jdoucí splátky, nebo jednu splátku po dobu delší než 3 měsíce. Z úvěrových podmínek smlouvy, jež jsou součástí smlouvy (§ 5 odst. 5) bylo zjištěno ujednání, že splatné úroky, smluvní pokuty jako i případné další platby přirůstají k jistině. Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 280 000 Kč byl žalovanému žalobkyní fakticky vyplacen převodem na účet. 5. Z přehledů předpisů a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 25 820 Kč, a to konkrétně v období od 2/ 2020 do 7/ 2020 Od 8/2020 se žalovaný ocitl v prodlení s plněním. Z tvrzení žalobkyně se podává, že jednotlivé úhrady byly – v souladu s úvěrovými podmínkami – žalobkyní započteny na jistinu ve výši 10 907,06 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, na sjednaný úrok z úvěru ve výši 12 428,94 Kč a na pojistné 2 484 Kč. 6. S ohledem na výše uvedené vzal soud za prokázaný skutkový závěr, podle něhož - po zápočtu plateb od žalované na jednotlivé nároky ze smlouvy, jak výše uvedeno - žalovaný dluží ke dni vyhotovení žaloby na jistin, na splatných úrocích, na pojištění a na smluvní pokutě částky dle tvrzení žaloby; smluvní pokuta byla žalované účtována v souladu se smlouvou 2 x 500 Kč Z výzvy před zesplatněním bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek, s upozorněním, že v případě nezaplacení do 30 dnů bude úvěr zesplatněn. Z dopisu žalované ze dne 5. 1. 2021 bylo prokázáno zesplatnění úvěru žalobkyní k tomuto dni. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem prokazují, že žalovaný byl o zaplacení upomenut ještě před podáním žaloby. 7. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na předmětnou smlouvu zaplatil více, než se podává ze shora uvedených listin. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. 10. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal a podle přezkumu před uzavřením smlouvy ho také byl schopen splácet. Žalovaný v plném rozsahu nezaplatil jistinu úvěru, smluvní úrok ani pojistné, ačkoli se k tomu ve smlouvě písemně zavázal. Soud proto shledal nárok žalobkyně důvodným a jednotlivé částky podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému žalobkyni zaplatit. 11. Podle § 1721 a § 1723 občanského zákoníku ve spojení se smlouvou o úvěru soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni dlužné pojistné sjednané ve smlouvě ve výši 294 Kč (za měsíce prosinec 2019 až duben 2020) 12. Podle § 2048 občanského zákoníku v návaznosti na smlouvu o úvěru soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu za prodlení se zaplacením splátek ve výši 2 500 Kč. 13. Vedle nároku na zaplacení částky, jak ve výroku uvedeno, žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanskéh zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti dané lhůtou k plnění po zesplatnění tak, jak ve výroku rozsudku uvedeno. Úrok byl přiznán z celé dlužné částky, neboť mezi účastníky bylo sjednání přirůstání dlužných plateb k jistině, tj. jejich úročení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 377,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 11 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 282 684 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.