218 C 147/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] touto smlouvou byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, který byl sjednán dne [datum], byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši [částka]. Na základě Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, který byl sjednán dne [datum], byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Žalovaný jednotlivé úvěry řádně nesplácel, proto žalobkyně oba úvěry zesplatnila a po marném upomínání žalovaného se se svými nároky obrátila na soud. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] zřídila žalobkyně pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a poskytla žalovanému k účtu debetní kartu. Podle dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum], předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínek žalobkyně pro používání kontokorentu a obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému kontokorent do výše [částka], přičemž žalovaný se zavázal kontokorent alespoň jednou za rok od data prvního čerpání splatit. Vyčerpaná část kontokorentu byla úročena úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Z výpisu z běžného účtu žalovaného a přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný kontokorent průběžně čerpal, v ročním období od [datum] do [datum] ke splacení kontokorentu nedošlo. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina kontokorentu [částka] a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka]. Podle Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě číslo ze dne [datum], úvěr číslo [anonymizováno], poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] převodem na výše uvedený běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 splátkách po [částka] měsíčně. Dále strany ve smlouvě sjednaly úrok ve výši 12,9 % ročně. Z výpisu z účtu žalovaného a platební historie smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal dne [datum], ale podle smlouvy nezaplatil, poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Z platební historie smlouvy dále vyplývá, že ke dni zesplatnění činil zůstatek jistiny částku [částka] a na kapitalizovaném úroku částku [částka]. Jak dokládá výzva ke splacení celého úvěru, věřitel oba úvěry ke dni [datum] podle úvěrových podmínek zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celkového dluhu [částka]. 4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na jednotlivé úvěry zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ať již před zesplatněním úvěrů, či poté. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo. 5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno povolené přečerpání běžného účtu až do výše [částka], a dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se zavázal úvěry splácet za podmínek stanovených předmětnými úvěrovými smlouvami. Své závazky ale v celém rozsahu nesplnil. Proto došlo podle úvěrových podmínek k zesplatnění obou uvedených úvěrů. Žalovaný zůstatky úvěrů ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a nezaplatil ani smluvní úrok a úrok z prodlení. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěry, které podle platných smluv o úvěru čerpal. Žalovaný v plném rozsahu nezaplatil ani smluvní úrok a úrok z prodlení, ačkoli se k tomu v úvěrových smlouvách zavázal. Vedle nároku na zaplacení jistin jednotlivých úvěrů a smluvních úroků tak žalobkyni vznikl i nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.