221 C 209/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se dne [datum] na lince - tramvaj [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaná nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně jako její zákonní zástupce. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého zástupce, žalovaná i její zákonní zástupci se k jednání nedostavili, přestože byli řádně předvoláni, a protože nepožádali včas z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád). 3. Z předložené hlášenky kontrolora soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalované zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka], s účinností od [datum] částku [částka]. 5. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. 6. V daném případě se prokázalo, že žalovaná cestovala hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využívala plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnila. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) jí tedy byla uložena po právu. Soud při svém rozhodování zohlednil i skutečnost, že žalovaná byla v době, kdy využila plnění z přepravní smlouvy, aniž by zaplatila za uvedené plnění jízdné, nezletilá, ale současně ve věku 16 let, kdy již byla způsobilá k uvedenému právnímu jednání (viz shora citované ustanovení § 31 o. z.). Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 8. S ohledem na věk nezletilé, který souvisí i s osobními, majetkovými a případně i výdělkovými poměry žalované, soud při stanovení povinnosti žalované zaplatit jednak dlužnou částku s příslušenstvím a dále i náklady řízení postupoval v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a rozhodl o delší lhůtě ke splnění této povinnosti, a to dvou měsíců od právní moci rozsudku.