207 C 132/2022-71 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou, byla dne 19. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru Expres půjčka [číslo] na základě které banka vyplatila žalované úvěr ve výši 126 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,7 % ročně a poplatky dle sazebníku banky v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 2 977,73 Kč počínaje 25. 12. 2019. Svou povinnost úvěr řádně splácet porušila, banka proto v souladu s podmínkami smlouvy úvěr ke dni 28. 7. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka banky za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná dluží na jistině úvěru částku 122 006,01 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 16. 9. 2021 částku 11 741,47 Kč, na smluvním úroku částku 484,44 Kč a na smluvních poplatcích 900 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla k tomu soudem vyzvána. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, pro nedoručení do vlastních rukou žalované však byl usnesením soudu ze dne 27. 5. 2022 zrušen. 4. Soud podle §115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když účastníci proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nesdělili, soud měl tedy za to, že souhlasí. 5. Ze smlouvy o úvěru„ Expres půjčka“ uzavřené mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dne 19. 11. 2019 a ze základních produktových podmínek banky bylo soudem shledáno, že banka se zavázala žalované poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 126 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit úvěr se smluveným úrokem ve výši 14,7 % ročně, s celkovou částkou ke splacení 180 591,61 Kč v 60 splátkách po 2 977,73 Kč (včetně pravidelných opakujících se poplatků) splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje 25. 12. 2019, RPSN činí 16,26%. Dále se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč, poplatek ve výši 50 Kč za vyhotovení výpisu z úvěrového účtu k žádosti žalovaného, poplatek ve výši 100 Kč jednorázově za každou změnu data měsíční splátky, poplatek ve výši 200 Kč měsíčně za vedení účtu, poplatek ve výši 600 Kč za písemnou upomínku, 300 Kč při prohlášení úvěru za ihned splatný. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno ujednání o oprávnění banky úvěr prohlásit za ihned splatný v případě prodlení žalované se zaplacením platební povinnosti dle smlouvy. Výpisem z úvěrového účtu bylo zjištěno vyplacení úvěru ve výši 126 000 Kč žalované dne 19. 11. 2019. Žalovaná žádný z uvedených údajů nezpochybnila. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 30. 7. 2020 soud shledal, že banka úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení do 13. 8. 2020. Z oznámení banky žalované o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem má soud za doloženou výzvu žalované k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které [právnická osoba] žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši 126 000 Kč. Ačkoliv se žalovaná zavázala hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 977,73 Kč, svou povinnost nesplnila, úvěrující proto využil svého oprávnění ze smlouvy a pro prodlení žalované s úhradou splátek úvěr ke dni 28. 7. 2020 zesplatnil. Soud tak shledal žalobu po právu a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, zůstatek jistiny a sankčních poplatků ve výši celkem 122 906,01 Kč, dále ve spojení se smlouvou o úvěru smluvní úrok tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 7. Protože žalovaná ve lhůtě splatnosti zesplatněný úvěr neuhradila, dostala se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., povinna zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 858,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 917 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 906,01 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 960 Kč ve výši 3 981,60 Kč.