207 C 15/2022-28 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se dne [datum] na lince 180 autobusu hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaná nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a občanského soudního řádu bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené hlášenky kontrolora soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalované zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka], s účinností od [datum] částku [částka]. 4. V daném případě se prokázalo, že žalovaná cestovala hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využívala plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následující nového občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnila. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) jí tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobci též právo na úrok z prodlení podle § 1970 nového občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů právního zastoupení advokátem, dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a DPH ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal k rukám právního zástupce podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu žádný důvod k odepření nebo snížení náhrady nákladů řízení soud neshledal.