207 C 211/2021-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 1. 2021 do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 14. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 13. 1. 2021. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla 29. 3. 2021 smluvně postoupena žalobkyni. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní a z oznámení původního věřitele ze dne 15. 7. 2021 žalovanému o tomto postoupení. 4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 16 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 0 Kč a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 0% a úrok 0% ročně. Je ale k tomu deklarována řada sankčních plateb při porušení smlouvy, zejména při prodlení. Dále žalobkyně prokázala platbu 16 000 Kč na účet žalovaného výpisem z účtu věřitele i odchozí platbou 1 Kč z účtu dlužníka, kterým potvrdila, že jde o účet žalovaného a že částka na něj poukázána byla. 5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 14. 12. 2020 bylo prokázáno, že mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne 14. 12. 2020 částku 16 000 Kč na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaný zavázal částku 16 000 Kč vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě mj. sjednáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) má právo na různé sankce, především však na skokový nárůst úroků, resp. RPSN za každý měsíc prodloužení splatnosti (poplatek či úrok je určen pouze odkazem na obchodní podmínky, které by si měl klient dohledat na internetu). 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně by byl důvodný pouze v té části, v níž požaduje dlužnou jistinu. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady za upomínky či poplatek za poskytnutí úvěru, nicméně předmětem žaloby je pouze nárok na vrácení poskytnuté částky 16 000 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. („o.s.ř.“), náklady žalobkyně představují 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení, tj. odměnu advokáta podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., což spolu s 21% DPH 252 Kč činí celkem 2 452 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.