207 C 216/2021-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že přepravní kontrolor dne [datum] na lince metra B provozované žalobkyní na zastávce [příjmení] [jméno] zjistil, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, které však žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole vzal soud za prokázané, že dne [datum] v 12,34 hodin na lince metra B provozované žalobkyní cestoval žalovaný bez platného jízdního dokladu. Zápis je podepsán příslušným revizorem a žalovaným. Ze smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vyplývá, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí [částka]. Žalovaný netvrdil, že by na uvedený dluh cokoli zaplatil. Výzva před podáním žaloby, ve spojení s poštovním podacím archem, dokládají doručení předžalobní výzvy žalovanému. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku na nedodržování přepravního řádu. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně svůj nárok uplatnila po právu. Žalovaný dne [datum] cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následující o.z., avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil, povinnost zaplatit jízdenku ([částka]) a přirážku ([částka]) mu tedy byla uložena po právu. Vedle nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni kontroly, tj. od [datum]. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem za 3 hlavní úkony právní služby po [částka] a 3x paušál po [částka] podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně je plátcem předmětné daně. Náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal k rukám právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.