207 C 225/2021-51 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalované poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna podle článku 2.3 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu (nazvanou jako smluvní poplatek z prodlení) ve výši [částka] a náklady upomínání [částka]. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci se k jednání nedostavili, žalobkyně se omluvila, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb.) na částku [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení [částka], a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 16 146% (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 8 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne [datum] částku [částka] na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaná zavázala částku [částka] vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši 0 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu set Kč za každý. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě, nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky [částka], žalovaná ovšem podle žalobních tvrzení zaplatila [částka], dluží tudíž jako rozdíl částku [částka]. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. [číslo] Sb. Co do zbytku, tj. částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zák. 99/1963 Sb. (o.s.ř.), úspěch obou účastníků řízení byl téměř shodný, resp. žalovaná byla mírně úspěšnější, ale náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.