210 C 121/2022-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 24. 5. 2019 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet - žalovaný byl dotazován na svém rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry a tyto informace byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřovány. Citovanou smlouvou o půjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit, navýšenou o částku 47 989 Kč, formou 24 měsíčních splátek po 4 083 Kč. Částka 47 989 Kč představovala úroky z půjčky ve výši 29% ročně z dlužné částky po dobu smluvního vztahu, odměnu za administrativní zpracování půjčky a náklady za zpracování, doručení a flexibilní splácení půjčky. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyní žalobkyně smluvní pokutu 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně které bude žalovaná v prodlení. 2. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila dne 26. 6. 2020. Uhrazené platby byly započítány ve výši 24 275,89 Kč na jistinu, 29 624,11 Kč na poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně následně vyčíslila dluh žalované a postoupila pohledávku za ní na žalobkyni, s tím, že ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek (28. 1. 2022) činil dluh žalované 25 724,11 Kč na jistině, 16 649,89 Kč na poplatcích a 17 531,96 Kč na smluvní pokutě Kč. Kromě uvedeného tvořil dluh žalované k tomuto datu i úrok z půjčky ve výši 29% ročně z jistiny 25 724 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky ve výši 11,75 % ročně od téhož data až do zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy o postoupení pohledávky do dne podání žaloby neuhradila ničeho. Před podáním žaloby zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní upomínku s podrobným skutkovým i právním rozborem věci, žalovaná na ni ale nereagovala. 3. Soud po provedeném dokazování prokázal následující skutkový stav věci.: Ze smlouvy o půjčce ze dne 24. 5. 2019 [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] [právnická osoba], a žalovanou, bylo soudem zjištěno, že jmenovaná společnost a žalovaná s uvedením rodného čísla uzavřely smlouvu, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázala, navýšený o částku 47 989 Kč, splatit věřiteli formou 24 měsíčních splátek po 4 083 Kč. Zavázala se tak právní předchůdkyni žalobkyně celkem splatit částku 97 989 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že k úhradě dlužné částky poukázala žalovaná částku celkem 24 275 Kč + 29 624,11 Kč, celkem 53 899,11Kč. 4. Ze zákaznické katry – žádosti o spotřebitelský úvěr – ze dne 24. 5. 2019 bylo prokázáno, že žalovaná při vyplňování dotazníku – žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – sama uvedla své finanční údaje (čistý příjem, běžné měsíční výdaje, název zaměstnavatele a výši příjmu) .Z oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že dne 1. 2. 2022 oznámila žalované právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky za žalovanou, a to z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni. 5. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo prokázáno, že uvedeného dne žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu do 17. 3. 2022 částku vyčíslila na 59 905,96 Kč. 6. Z hlediska právního zhodnocení věci soud uzavřel, že mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013 (obč. zák.), podle něhož se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka nesplnila řádně svou povinnost náležitě prověřit žalovanou jako potencionálního dlužníka v postavení spotřebitele, konkrétně pochybila ve své povinnosti posoudit její objektivní schopnost splácet úvěr. Původní věřitelka, která v předmětném smluvním vztahu vystupovala v postavení poskytovatele půjčky, mohla žalovanému jako spotřebiteli poskytnout půjčku pouze tehdy, pokud by s odbornou péčí prověřila a posoudila schopnost žalovaného jako dlužníka splácet úvěr. Z jejího zjištění by muselo být zřejmé, že je v jejích objektivních možnostech půjčku splácet. Znamená to, že původní věřitelka měla úvěryschopnost žalovaného aktivně zjišťovat a prověřovat. 8. V daném případě s ohledem na absenci potřebných listinných důkazů ve spise a s ohledem na skutečnost, že žalobkyni se předtím dostalo poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně důkazního břemene na straně žalobkyně k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěryschopnost žalovaného zkoumala, soud učinil závěr, podle něhož původní věřitelka žalobkyně v okamžiku uzavření smlouvy nezkoumala poměry žalovaného z hlediska jeho úvěryschopnosti, (např. potvrzením o výši příjmu žalovaného, o výši nájemného, o jeho pravidelných výdajích, chybí zkoumání, zda se žalovaný nachází v seznamu dlužníků, zda je proti němu vedeno insolvenční řízení či exekuce atd.). Z obsahu spisu není zřejmé, zda původní věřitelka zkoumala, zda na žalovanou nejsou uvaleny exekuce nebo zda ohledně její osoby není vedeno insolvenční řízení. Poskytovatel investičních služeb by měl přitom porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele i způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně neprokázala, že by k takovému porovnání ze strany původního věřitelky došlo. 9. Protože porušení povinnosti řádně a pečlivě posoudit úvěryschopnost dlužníka způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, znamená to, že na právní jednání mezi účastníky se hledí, jako by nikdy nevznikla. Ke smlouvě ze dne 24. 5. 2019 soud proto nepřihlédl. 10. Pokud žalovaná, jak bylo prokázáno, obdržela od původní věřitelky z titulu smlouvy [číslo] částku 50 000 Kč, z níž uhradila zpět původní věřitelce částku 53 899,11 Kč, nedošlo u ní k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § [číslo] o. z, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně deklarovala, že žalovaná uhradila ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně obě částky, jejichž součtem je částka 53 899,11 Kč, tedy částky vyšší nežli ta, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná přijala. Žalobu soud proto jako nedůvodnou zamítl. 11. Nad rámec výše uvedeného soud považuje za potřebné sdělit, že na smlouvu by nahlížel jako na absolutně neplatné právní jednání i za situace, kdyby právní předchůdkyně žalobkyně úvěryschopnost žalované pečlivě prověřila se závěrem, že žalované půjčit lze. Smlouva totiž, tak, jak byla uzavřena, příkře odporuje dobrým mravům, konkrétně stanovenou výší částky, o kterou se navyšuje jistina a kterou měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně splatit spolu s jistinou. Za situace, kdy se tato celková částka, splatná spolu s jistinou, pohybuje okolo 100% výše jistiny, zákon nemůže takovému právnímu jednání poskytnout oporu. I v tomto případě by soud tudíž na vztah mezi účastníky pohlížel výlučně z hlediska možného bezdůvodného obohacení. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř.. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.