210 C 96/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 398 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019, tedy po dobu 133 dnů, v období od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020, tedy po dobu 148 dní a v období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 provozoval vozidlo, které bylo zapsáno v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvků, avšak bez úspěchu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení příspěvku ve výši 6 251 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč za období od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019, příspěvku ve výši 6 956 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč za období od 5. 12. 2020 do 30. 4. 2020 a příspěvku ve výši 7 191 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč za období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhala příslušenství k jednotlivým nárokům. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Ze zjištěných údajů žalobkyně o vozidle a povinných osobách bylo prokázáno, že žalovaný minimálně v období od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019, od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 vlastnil osobní vozidlo zn. Renault Laguna s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet], číslo technického průkazu [anonymizováno] toto vozidlo bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované. 4. Bylo však zjištěno, že u něj nebyla splněna zákonná povinnost – povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Upomínkami o úhradu nedoplatku do garančního fondu ČKP bylo vzato za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného výzvami ze dne 12. 2. 2020, 9. 9. 2020, 7. 1. 2021 k úhradě tohoto nedoplatku, dne 11. 6. 2020, 31. 12. 2020, 15. 4. 2021 upomínkami a dne 18. 11. 2021, 24. 11. 2021 a 1. 12. 2021 předžalobními výzvami k zaplacení příspěvku v celkové výši 20 398 Kč, představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním nároku, vždy marně. 5. Prokázáno bylo, že dopisy byly ze strany\ žalobkyně žalovanému doručovány vždy do sféry jeho přihlášeného pobytu, na adresu, evidovanou jak žalobkyní, tak i Centrální evidencí obyvatel, avšak žalovaný při doručování zásilky zůstal nezastižen a není zprávy o tom, že by si zásilku sám aktivně na poště vyzvedl. Soud má však za to, že žalovanému byla zásilka, tedy výzva k zaplacení příspěvku, řádně doručena a pokud si písemnost případně nevyzvedl, tzn. zůstal pasivní, nemůže to být přičítáno k tíži žalobkyně. 6. Z hlediska právního zhodnocení soud učinil závěr, že na danou věc je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a § 4, § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném ke datu provozování vozidla, kdy podle citovaného zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Nárok žalobkyně byl shledán důvodným. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 25. 7. 2019 do 4. 12. 2019, od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 provozoval předmětné vozidlo, zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednanou pojistnou smlouvu. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila a výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na nepatrnou část zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 852 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 398 Kč sestávající z částky 3 x 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.