217 C 148/2022-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému pronajal dne 15. 5. 2019 na dobu do 30. 1. 2020 byt [číslo] na adrese [adresa], žalovaný se z bytu vystěhoval a předal jej žalobci až 14. 1. 2021. Za období od 1. 1. 2021 do 14. 1. 2021 mu vznikl na platbách spojených s užíváním bytu nedoplatek ve výši 4 725 Kč splatný dne 31. 8. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz čj.: EPR [číslo] ze dne 3. 5. 2022, který byl pro nedoručení do vlastních rukou v celém rozsahu zrušen. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobce věc rozhodl podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle předložené smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 2019 pronajal žalobce žalovanému shora uvedený byt na dobu určitou do 31. 1. 2020. Podle čl. 3 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit vyúčtovaný nedoplatek záloh na služby spojené s užíváním bytu za příslušný kalendářní rok nejpozději do 31. 8. následujícího roku. Jak prokazuje záznam na evidenčním listu, žalovaný se z bytu odstěhoval 14. 1. 2020. Vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2020 do 14. 1. 2020 prokazuje nedoplatek na službách a nájemném ve výši 17 828 Kč, přehled předpisů a proplacení za rok 2021 poté prokazuje nedoplatek na vyúčtování služeb ve výši 4 725 Kč. Vyúčtování nebylo reklamováno, opak žalovaný ani netvrdil. 5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na shora uvedený dluh cokoli zaplatil. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobce a žalovaný sjednali nájemní smlouvu ke shora uvedenému bytu od 15. 5. 2019 na dobu do 31. 1. 2020, žalovaný byt užíval do 14. 1. 2020. Žalovaný v období od 1. 1. 2020 do 14. 1. 2020 žalobci za užívání bytu a služeb nezaplatil na vyúčtování služeb částku 4 725 Kč, která byla splatná dle smlouvy 31. 8. 2021. 7. Je tedy zřejmé, že žalovaný v předmětném období užíval předmětný byt na základě platné nájemní smlouvy, ale svou povinnost zaplatit vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu podle § 2247 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 až 3 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů, ve znění pozdějších předpisů, nesplnil. Soud proto shledal žalobu po právu a uložil žalovanému povinnost žalobci dluh na vyúčtování zaplatit. 8. Protože vyúčtování bylo dle smlouvy splatné nejpozději do 31. 8. 2021, což žalovaný nesplnil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., povinen zaplatit také úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 725 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.