217 C 150/2022-26 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 19. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne vyplacen úvěr ve výši 6 300 Kč, který se zavázal vrátit do 21 dní, což nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl pro neúčelnost vydán elektronický platební rozkaz. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne 19. 6. 2017, výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] a zprávou [právnická osoba] vyplatil právní předchůdce žalobkyně společnost ([právnická osoba]) žalovanému převodem na jeho účet částku 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit úvěr do 10. 7. 2017. Podle oznámení o postoupení pohledávek, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předžalobní upomínka ze dne 13. 4. 2021 prokazuje, že žalovaný byl o zaplacení dluhu upomenut právním zástupcem žalobkyně. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr cokoliv zaplati. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo. 5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali dne 19. 6. 2017 smlouvu o úvěru, podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 6 300 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek ale v celém rozsahu nesplnil. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal. Pohledávka přešla na žalobkyni postoupením podle § 1879 a násl. o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti úvěru Proto soud žalobě zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soudní poplatek byl doměřen dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.