217 C 20/2022-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] autobusové lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu revizorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ve věci se nevyjádřili ani jeho rodiče. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců, kteří se bez omluvy nedostavili, ač byli k ústnímu jednání řádně předvoláni. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole žalobkyně ze dne [datum] podepsaného žalovaným bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] cestoval autobusem [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž se neprokázal přepravnímu kontolorovi platnou jízdenkou. Bylo mu proto vyměřeno jízdné ve výši [částka] a přirážka k jízdnému ve výši [částka], splatná v den uskutečnění jízdy. Výši jízdného a přirážky prokazuje tarif a přepravní podmínky žalobkyně. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem prokazují, že žalovaný byl o zaplacení upomenut ještě před podáním žaloby. 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 6. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilostí se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Podle § 31 o.z. se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. 7. V daném případě se prokázalo, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. o.z., avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. V době uskutečnění cesty bylo žalovanému 16 let, což je věk, v němž jsou nezletilí obvykle již natolik rozumově a volně vyspělí, aby dokázali posoudit obsah přepravní smlouvy v prostředku hromadné dopravy, tedy, že oproti právu být přepraven jim vzniká povinnost zaplatit za jízdu jízdenku v ceně dle tarifu přepravce a pokud se jízdenkou neprokáží, že jim vznikne povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Ostatně tyto přepravní podmínky bývají v dopravních prostředcích vyvěšeny, 16-ti letý člověk je obvykle již gramotný. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) tedy byla žalovanému uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů soudní poplatek ve výši [částka].