218 C 197/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle objednávky žalované ze dne 9. 11. 2021 poskytla žalobkyně žalované plnění spočívající v monitoringu kanalizace kamerou. Poskytnuté plnění vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2021 na částku 1 960,20 Kč. Žalovaná dluh neuhradila, ač byla o zaplacení upomínána. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 2. Podle objednávky prací kanalizační technikou si žalovaná u žalobkyně dne 9. 11. 2021 objednala monitoring kanalizace kamerovým systémem. Plnění bylo podle montážního listu poskytnuto dne 9. 11. 2021. Za toto plnění žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2021 částku 1 960,20 Kč se splatností dne 3. 12. 2021. Žalovaná byla o zaplacení marně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2022. 3. Podle § 2586 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. 4. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalované objednané plnění, a proto žalované vznikla povinnost zaplatit cenu tohoto plnění. Soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná svůj závazek splnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení se splněním svého závazku, byl žalobkyni přiznán i úrok z prodlení v zákonné výši. Dále žalobkyni náleží částka 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 960,20 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.