218 C 209/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], nebo [právnická osoba]), dne 13. 4. 2001 smlouvu o Flexikontu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva ze smlouvy a zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 114,25 Kč převedla dne 12. 8. 2005 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 8 114,25 Kč na zvláštní úvěrový účet právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Právní předchůdce žalobkyně proto celou dlužnou částku dopisem ze dne 15. 12. 2018 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9 677,90 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 30 % ročně. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě požaduje žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 16. 7. 2019. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 9 677,91 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Dlužnou částku tvoří jistina úvěru ve výši 8 114,25 Kč, dále se žalobkyně domáhá poplatků a smluvní pokuty ve výši 860 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 659,96 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 43,70 Kč, úroků z úvěru ve výši 30 % ročně a zákonných úroků z prodlení. 2. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl platební rozkaz zrušen a soud poté rozhodl dle předložených listin, neboť byly dány podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (souhlas či fikce souhlasu s tímto postupem). 3. Tvrzení žalobkyně jsou prokázána zejména Smlouvou o Flexikontu ze dne 13. 4. 2001, obchodními podmínkami původního věřitele, smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní ze dne 18. 6. 2019, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 15. 12. 2005 a předžalobní upomínkou. Těmito důkazy bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o běžném účtu, na základě které byl pro žalovaného veden běžný účet č. [bankovní účet], a právní předchůdce žalobkyně dále poskytl žalovanému úvěr obecně označovaný jako kontokorent, čímž bylo žalovanému umožněno čerpat z běžného korunového účtu peněžní prostředky až do výše debetního zůstatku. Předloženými listinnými důkazy bylo dále prokázáno, že žalovaný nedodržel sjednané smluvní podmínky, úvěr nesplácel, proto došlo ke dni 15. 12. 2005 k jeho zesplatnění. Žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval a vzniklý dluh ve výši žalované částky žalobkyni nesplatil, upomenut byl předžalobní upomínkou ze dne 17. 4. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019 a oznámením této skutečnosti žalovanému dopisem postupitele ze dne 3. 7. 2019. 4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. 5. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků z těchto úroky, a to ve sjednané výši. Podle § 503 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 6. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve formě úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr průběžně splácet spolu s úroky a náklady, podle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splácením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván předchůdcem žalobkyně v souladu s ustanovením § 506 obchodního zákoníku, aby dlužnou částku a předepsané úhrady zaplatil. Žalovaný však, přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku tak, jak je specifikováno shora. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. Ze smlouvy a obchodních podmínek pak vyplývá i nárok žalobkyně na zaplacení smluvního sankčního úroku ve výši 30 % ročně, který byl žalobkyni ode dne následujícího po zrušení povoleného debetu přiznán, když žalovaný jeho výši nijak nezpochybnil. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 974,25 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.