22 C 35/2022-25 — Okresní soud v Kladně

1. Navrhovatel [celé jméno osvojitele] (osvojitel) návrhem žádal, aby bylo rozhodnuto o jeho osvojení zletilého [celé jméno osvojence]. Svůj návrh odůvodnil tím, že s matkou osvojence uzavřel manželství v roce 2006, o osvojence se staral jako o vlastního syna, pokoušel se mu nahradit otce, který o něho nejevil zájem. 2. Osvojenec i jeho matka (manželka navrhovatele) se k návrhu připojili. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že biologickými rodiči osvojence jsou [celé jméno účastnice], jež je zároveň manželkou navrhovatele, a [jméno] [příjmení], který se k jednání nedostavil, ač byl jako svědek řádně předvolán. Otec se o osvojence dlouhodobě nezajímá. Navrhovatel žije s matkou osvojence prakticky po celý život osvojence, jeho vztah s osvojencem je obdobný vztahu otce a syna. Osvojenec je svobodný a bezdětný. Navrhovatel nebyl nikdy trestán, žije řádným životem. 4. Účastníci si jsou vědomi veškerých, zejména rodinně-právních i dědických důsledků osvojení. 5. Podle § 846 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 6. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle § 847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 847 odst. 2 NOZ ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. 7. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. 8. Podle § 853 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle odst. 2 osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Podle odst. 3, má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně. 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrhu lze vyhovět. Navrhovatel je manželem matky osvojence, od jeho útlého věku jej vychovával, mezi ním a osvojencem jsou faktické vztahy, jako by byl otcem osvojence, ten ho takto vnímá. Osvojení není v rozporu s dobrými mravy ani s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů, když otec osvojence své stanovisko nesdělil, jeho námitky, uváděné v dříve vedeném opatrovnickém řízení, nejsou relevantní, matka s osvojením souhlasí. Ač si je soud vědom dřívějšího rozsudku, jímž byl v opatrovnickém řízení zamítnut návrh na osvojení, dospěl k závěru, že důvody, pro něž byl návrh zamítnut (zejm. zájem rodičů otce) již pominul. Věkový rozdíl mezi osvojencem a navrhovatelem je přiměřený. Současně má soud za to, že navrhovatel je způsobilý k výkonu funkce osvojitele. Soud proto neshledal důvody, proč návrhu nevyhovět. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly.