225 C 62/2022-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne 19. 10. 2021 na lince [anonymizována dvě slova] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážek k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené hlášenky kontrolora soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. V daném případě se prokázalo, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (30 Kč) a přirážky (1 500 Kč) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 6. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě by náklady řízení byly přiznány žalobkyni, která měla ve věci úspěch. Z informačního systému soudu však bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno řízení ve skutkově i právně stejné věci (sp. zn. 229 C 52/2022), ve kterém ji byla náhrada nákladů řízení přiznána, když se jednalo o černou jízdu za období předcházející podání obou žalob. Žalobkyně tak mohla podat jedinou žalobu najednou pro více pohledávek (jak to obvykle činí), což neučinila, a vznikly jí tak náklady, které nebyly vynaloženy účelně, a to včetně soudního poplatku. Na takový procesní postup má žalobkyně právo, avšak náklady, které s takovým postupem žalobkyni vzniknou, nelze přenášet na žalovaného. Proto soud o těchto nákladech rozhodl jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.