227 C 167/2022-43 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 302,85 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 1. 8. 2018 uzavřena rámcová smlouva [číslo] na základě které banka pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet], kdy dodatkem [číslo] ze dne 8. 9. 2019 k rámcové smlouvě byl žalovanému poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč. Protože žalovaný porušil sjednané podmínky smlouvy o kontokorentním úvěru, byl úvěr ke dni 19. 4. 2022 zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 29 702,85 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do zesplatnění činil 1 184,42 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani navzdory zaslané předžalobní výzvě. Žalobkyně se tak v souladu s obchodními podmínkami dále domáhá úhrady částky 600 Kč představující účelně vynaložené náklady vymáhání pohledávky. 2. Ve věci byl dne 7. 7. 2022 vydán elektronický platební rozkaz čj.: EPR [číslo], který byl následně pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného v celém rozsahu zrušen. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), bylo ve věci rozhodnuto na základě listin založených ve spise bez nařízení ústního jednání ve věci, když k výzvě soudu účastníci svůj nesouhlas s tímto postupem soudu nesdělili. V souladu s daným poučením dle § 101 odst. 4 o.s.ř. tedy soud vyšel z toho, že s tímto postupem souhlasí. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Z rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 8. 2018 s podpisem žalovaného bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, a to vedení běžného účtu č. [bankovní účet] v českých korunách. Dodatek [číslo] ze dne 8. 9. 2019 k této smlouvě prokazuje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu s tím, že úvěr byl splatný do jednoho roku od prvotního čerpání a povinností žalovaného bylo mít zůstatek na účtu k datu měsíční splatnosti úroků alespoň ve výši měsíčních úroků z kontokorentního úvěru. Žalovaný se také zavázal platit z úvěrovaných prostředků smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně. Z obchodních podmínek, které jsou součástí dodatku k rámcové smlouvě, bylo shledáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě, že žalovaný porušuje platební povinnost ze smlouvy uzavřené se žalobkyní. Výpisem z běžného účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný kontokorent vyčerpal co do částky 29 702,85 Kč, jinak žádná částka na účet žalovaného nebyla poukázána (vyjma vratky úroků od banky). Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalovaný neměl na účtu dostatečný zůstatek pro úhradu smluvních úroků z kontokorentu tak, jak se smluvně zavázal, vyčerpaný kontokorent nesplácel. Dne 19. 4. 2022 banka kontokorentní úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení, jak prokazuje výzva k zaplacení dluhu ze dne 19. 4. 2022 spolu s poštovním podacím archem. Výpis z běžného účtu dále prokazuje zůstatek zesplatněného úvěru ve výši 29 702,85 Kč na jistině a ve výši 1 184,42 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku ke dni 19. 4. 2022. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému povolila přečerpat běžný účet do částky 30 000 Kč. Žalobkyně pro porušení podmínky úvěru disponovat na účtu minimálním zůstatkem ve výši smluvního úroku ke dni 19. 4. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaný na dluh nic nezaplatil. Soud tak shledal žalobu po právu a uložil podle § 2395 občanského zákoníku žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 29 702,85 Kč, dále dle § 2395 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a k žalobě smluvní úrok tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 7. Protože žalovaný ve lhůtě splatnosti do 19. 4. 2022 zesplatněný úvěr nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., povinen zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 213 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek. Jinou náhradu žalobkyně nepožadovala. 9. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.