119 C 9/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou ve znění doplnění ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím po žalovaném z titulu ručení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] GmbH (dále také„ dlužník nebo příjemce leasingu“) leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo Mercedes-Benz Actros [číslo] LS 4x2 F13, č. [anonymizováno], poznávací značka [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo nebo předmět leasingu“), a žalovaný dne [datum] převzal ve smyslu § 765 BGB bez omezení záruku za uspokojení pohledávky žalobkyně pro případ, že nebude plnit dlužník. Žalobkyně není povinna podávat proti dlužníkovi návrh na zahájení exekučního řízení s ohledem na vyloučení aplikace § 771 BGB. Jelikož se dlužník dostal do prodlení se splácením leasingu, vypověděla žalobkyně smlouvu bez výpovědní lhůty, tuto skutečnost dlužníkovi písemně sdělila a zároveň jej vyzvala k zaplacení částky 56 719,75 EUR a příslušenství. Žalobkyně zároveň opakovaně vyzvala k plnění žalovaného, a to k zaplacení částky 26 719,72 EUR. Žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 61 258,56 EUR ponížila o vyplacené pojistné plnění ve výši 25 836,13 EUR, utrženou cenu za prodej předmětného vozidla ve výši 21 700 EUR a zaplacené platby v celkové výši 4 976,75 EUR. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 8 745,68 EUR, úroků ve výši 1 816,08 EUR a nákladů spojených s pohledávkou ve výši 1 729,88 EUR (správně 12 291,64 EUR). S ohledem na prodlení se zaplacením leasingových splátek a celkové dlužné částky požaduje žalobkyně podle § 288 odst. 1 BGB úrok z prodlení ve výši 4 % ročně podle § 246 BGB z částky 26 719,72 EUR za dobu od [datum] (den následující po splatnosti stanovené žalovanému v rámci výzvy) do [datum] (den prodeje předmětného vozidla za částku 21 700 EUR) a z částky 12 242,67 EUR za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně marně upomínala žalovaného o zaplacení také předžalobní upomínkou. 2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je německou právnickou osobou se sídlem v Německu a žalovaný je českým státním příslušníkem s bydlištěm v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká České republiky a Německa, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po [datum]) i věcná působnost (jde o spor v rámci občanského práva - o zaplacení dluhu z titulu leasingové smlouvy na základě ručení). Ostatně příslušnost zdejšího soudu ve věci je založena i dle článku 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, když obě strany se prostřednictvím svých právních zástupců řízení před zdejším soudem zúčastnily a nepříslušnost nenamítaly. Ve věci se pro posouzení nároků žalobkyně použije německá právní úprava, a to konkrétně německý občanský zákoník Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen„ BGB“), v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I“), u něhož je stejně jako u výše citovaného nařízení dána teritoriální působnost, časová působnost (smlouva byla uzavřena po [datum]) i věcná působnost (čl. 4 odst. 2, 19 odst. 1 – Německo). 3. Soud ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl a zároveň uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, čímž došlo ke zrušení rozhodnutí. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok ani z části neuznává. Potvrdil, že dne [datum] převzal jakožto jednatel dlužníka ručení za závazky dlužníka z předmětné leasingové smlouvy, přičemž specifikované vozidlo (nákladní vozidlo – tahač) využíval dlužník ke své podnikatelské činnosti, avšak toto vozidlo bylo vlivem dopravní nehody v Nizozemí dne [datum] zničeno a tím došlo ke skončení leasingu. Žalobkyně měla pro takový případ sjednáno pojištění vozidla. Z leasingové smlouvy včetně všeobecných smluvních podmínek vyplývá, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení čisté zůstatkové hodnoty 25 000 EUR, která je zahrnuta v žalované částce, jestliže vozidlo v případě totální škody neprodala dlužníkovi. Zároveň ručení žalovaného se vztahuje pouze na závazky vyplývající z leasingové smlouvy, nikoli na deliktní závazky vznikající z jiného právního důvodu. Žalobkyně nezapočetla na svou pohledávku platbu žalovaného ve výši 1 669,24 EUR zaplacenou z jeho účtu dne [datum] (k tomuto tvrzení žalovaný předložil potvrzení o provedení zahraniční platby). Strany smluvně nesjednaly možnost kapitalizace úroku, která byla i přesto žalobkyní provedena a úroky byly zahrnuty do jistiny. Žalobkyně řádně nespecifikovala, jak dospěla k dlužné částce a na základě jakého titulu ji požaduje. 5. Při jednání dne [datum] žalobkyně upřesnila, že počáteční jistina ve výši 61 258,56 EUR sestává z nesplacených leasingových splátek a časové zůstatkové hodnoty vozidla. Po odečtení zaplacených plateb ve výši 52 512,88 EUR, přičemž tato částka sestává z vyplaceného pojistného plnění ve výši 25 836,13 EUR, vyplacené ceny za prodej vozidla ve výši 21 700 EUR a zaplacených leasingových splátek ve výši 4 976,75 EUR, a po přičtení nákladů spojených s leasingem ke dni [datum] ve výši 1 729,80 EUR a úroků počítaných z jistiny ke dni [datum] ve výši 1 822,20 EUR zůstává žalovaná částka. Skutečnost, že došlo k totální škodě vozidla a jeho vyřazení z provozu však nevedla k tomu, že by nevznikly nároky z leasingové smlouvy a ručení při skončení nájmu. Žalobkyně má dle smluvních ujednání nárok na čistou zůstatkovou hodnotu vozidla, která není závislá na jeho skutečné hodnotě, přičemž tento nárok nezanikl. Výše uplatněné škody představuje součet nesplacených leasingových splátek za trvání smlouvy ve výši 5 562,94 EUR, nesplacených leasingových splátek po ukončení leasingové smlouvy ve výši 26 935,40 EUR a zůstatkové hodnoty vozidla navýšené o náklady a úroky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 24 221,38 EUR. Kapitalizace úroku vyplývá ze smlouvy ve spojení s Všeobecnými smluvními podmínkami. Žalobkyně neeviduje tvrzenou platbu ze strany žalovaného v září 2020. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně na zaplacení zůstatkové hodnoty vozidla nevznikl, jelikož žalobkyně neučinila nabídku k odkupu, přičemž tato povinnost jí vyplývá ze smlouvy ve spojení s Všeobecnými smluvními podmínkami. Žalovaný uhradil žalobkyně více splátek, a to dne [datum] částku 1 669,24 EUR, dne [datum] částku 2 250,74 EUR a dne [datum] částku 5 660,95 EUR (v tomto směru odkázala žalovaná na založené potvrzení inkasní agentury). 6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že předmětem žaloby jsou nároky od [datum], žalovaný předložil faktury z [datum], [datum], [datum] a [datum]. Platbu ze dne [datum] ve výši 1 740,97 EUR, která plyne z žalovaným předloženého potvrzení inkasní společnosti, započetla žalobkyně na dlužnou leasingovou splátku za červenec 2020 a na náklady vymáhání, platbu ze dne [datum] ve výši 1 669,24 EUR započetla na dlužnou leasingovou splátku za srpen 2020 a na náklady vymáhání, za listopad 2020 žalovaný neuhradil ničeho. Platbu ze dne [datum] ve výši 2 250,74 EUR žalobkyně započetla na náklady vymáhání inkasní agenturou a úroky. Co do zbývající částky 1 666,28 EUR včetně úroku z prodlení vzala žalobkyně žalobu zpět a navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 576,39 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do [datum] z částky 25 033,44 EUR a za dobu od [datum] do zaplacení z částky 10 576,39 EUR, a to včetně náhrady nákladů řízení. 7. Při jednání dne [datum] žalovaný vyslovil souhlas s částečným zpětvzetím žaloby. Uvedl, že žalobkyně tvrzené započtení plateb neprokázala a žalovanému neoznámila. Opětovně poukázal na platbu 5 660,95 EUR. K tomu žalobkyně uvedla, že se jedná pouze o součet plateb, nejedná se tak o další platbu žalovaného. 8. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] dále uvedla, že započtení plateb včetně jeho způsobu se řídí smluvními ujednáními. Žalovaný si byl možnosti zápočtu vědom a nebylo třeba jej v tomto směru podle německého práva dále informovat, nadto prohlášení o provedení započtení bylo učiněno nejpozději doručením emailu s výkazem pohledávek dne [datum] žalovanému. Pro případ prodlení s platbami bylo také ujednáno oprávnění žalobkyně pověřit vymáháním dluhu inkasní agenturu, a to na náklady dlužníka. Žalobkyně takto pověřila k vymáhání dlužných částek za červenec, srpen a říjen 2020 inkasní agenturu [jméno] [příjmení] [jméno] a Co. 9. Při jednání dne [datum] žalobkyně závěrem navrhla, aby soud žalobě ve znění částečného zpětvzetí vyhověl. Žalovaný závěrem uvedl, že leasingová smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, ale ručitelská smlouva je smlouvou spotřebitelskou včetně všech omezení. Je ji