207 C 152/2023-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 042,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 4 800 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem„ za poskytnutí úvěru před slevou“ ve výši 5 242,08 Kč do [datum]. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit včetně poplatku, tj. 10 042,08 Kč i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla dne [datum] smluvně postoupena žalobkyni. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě. 4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] na částku 4 800 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 10 199,89 Kč (před slevou), resp. 6 859,78 Kč (po slevě), a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 9088,10 % (sic!) a úrok 40% ročně. Dále byly součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami. 5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku 4 800 Kč na č. účtu [bankovní účet] (soud u banky ověřil, že jde o účet žalovaného), dle smlouvy se žalovaný zavázal 4 800 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 242,08 Kč, včetně úroku ve výši 40 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně ji uzavřela v rámci své [anonymizována dvě slova] a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji [anonymizováno] subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady či poplatek za poskytnutí úvěru, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 4 800 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta z důvodů shora uvedených. 8. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovanému náklady nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.