209 C 113/2023-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu v Kladně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 15 017,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 017,56 Kč jdoucím od 26. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi ní a společností [právnická osoba] Uvedla dále, že původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Takto původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejím ž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 017,56 Kč, který měl být splacen nejpozději 25. 3. 2023. Žalovaná do uvedeného data peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně v žalobě uvedla, že původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji ověřoval úvěruschopnost žalované. Uvedla dále, že úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované, že žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu, byla jí zaslána předžalobní výzva. Nakonec žalobkyně uvedla, že po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celková výše nároků žalobkyně celkem 15 017,56 Kč nejpozději splatných 25. 3. 2023. A dodala, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby nárok v části jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně ještě navrhla, aby k prokázání skutečnosti, že žalovaná je majitelem účtu, soud učinil dotaz na [právnická osoba] kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy [datum]. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně založila do spisu Standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice, Standardní informace o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně, oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby, podací lístek, platební informaci, nějaký výpis, dodatek ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek, listinu nazvanou jako úvěrová smlouva bez data a podpisů. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. V mezidobí učinil dotaz na [právnická osoba] kdo byl majitelem účtu č. [bankovní účet] ke dni [datum]. 4. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, prostřednictvím právního zástupce se omluvila s tím, že s ohledem na nečinnost žalované lze objektivně důvodně předpokládat, že žádná právně významná skutková tvrzení nezůstala sporná. Proto, aby nebyly zvyšovány náklady řízení, mimo jiné i ve prospěch žalované, navrhuje, aby soud rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Pouze, kdyby jí nemohl plně vyhovět, třeba proto, kdyby se žalovaná k jednání dostavila a tvrdila a prokázala zcela nové podstatné tvrzení, žádá, aby jí byla poskytnuta přiměřená lhůta pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů. 5. K jednání se nedostavila ani žalovaná, neomluvila se, k věci se nevyjádřila ani písemně, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné listiny. 6. Soud za takto vzniklé procesní situace provedl dokazování listinami, které do spisu založila žalobkyně. S ohledem na nepřítomnosti žalobkyně nepřistoupil k výzvě a poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, protože žalobkyně tím, že se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, si sama možnost být soudem poučena, vzala. Žalobkyně si byla vědoma možných důsledků takového svého jednání. A protože se nedostavila ani žalovaná, která případně mohla nějaké rozhodné skutečnosti„ za žalobkyni“ dotvrdit, vysvětlit, potvrdit, soudu nezbylo, než konstatovat, že žalobkyně vůbec neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, což pro ni v konečném důsledku znamenalo nepříznivé rozhodnutí ve věci. 7. Žalobkyně sice tvrdila, z jakého důvodu jí žalovaná dluží (respektive i její právní předchůdkyni dlužila) částku celkem 15 017,56 Kč. Tvrdila a doložila listinami, že na ni přešla pohledávka za žalovanou. Uvedla v žalobě petit, tedy, jak by soud měl ve věci rozhodnout. Žalobu soud z formálního hlediska neposoudil jako zcela neprojednatelnou, zmatečnou, neúplnou. Proto podání žalobkyně jako takové neodmítl. Na straně druhé však zásadní skutková tvrzení žaloba neobsahovala. Žalobkyně neuvedla a ničím nedoložila, z jakých dílčích nároků žalovaná částka sestává, neuvedla, kolik peněžních prostředků celkem, kdy a v jaké výši žalovaná načerpala, kolik žalobkyni, případně její právní předchůdkyni a kdy zaplatila. Uvedla pouze, že k částce 15 017,56 Kč dospěla po zohlednění případných dílčích plateb ze strany (zřejmě žalované). 8. Soud na tomto místě podává, že listiny založené účastníkem do spisu (navržené k důkazu) nemohou nahradit chybějící žalobní tvrzení, a soud ani nemůže bez žalobních či obranných tvrzení sám z důkazů dedukovat, co jimi má či nemá být v řízení prokázáno nebo vyvráceno. Navíc v tomto případě listiny, které žalobkyně do spisu dosud založila, téměř žádnou pro řízení rozhodnou vypovídací hodnotu ani nemají. Prokázáno bylo pouze (odpovědí banky na dotaz soudu), že ke dni 25. 1. 2022 žalovaná byla majitelkou výše uvedeného účtu. 9. Za situace, kdy žalobkyně neunesla v řízení břemeno tvrzení o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, v jaké výši jí byly peněžní prostředky poskytnuty, zda nějaké splátky, případně kdy a v jaké výši žalovaná uhradila, jakým způsobem byly započítány. Pokud jde o důkazy, žalobkyně neprokázala (z ničeho to nevyplynulo) že jí žalovaná z nějakého titulu něco dluží, a pokud ano, že právě žalovanou částku. 10. Pro úplnost soud ještě dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení řádně všechny rozhodné skutečnosti dotvrdila, i kdyby chybějící tvrzení popsaná shora prokázala, i tak by soud měl ještě za nedostatečná v tuto chvíli zcela obecná tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. A postrádal by jakékoli důkazy v tomto směru. Také možnost být poučena a vyzvána k této otázce si žalobkyně nedostavením se k prvnímu jednání ve věci vzala. 11. S ohledem na shora uvedené soud neměl jiného postupu, než žalobu žalobkyně zamítnout, jak ve výroku I. uvedeno. 12. O nákladech řízení soud rozhodl za situace, kdy ve sporu úspěšná žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnila, a ani z obsahu spisu nevyplynulo, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.