217 C 36/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 270,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně převodem na účet žalovaného vyplatila úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 982,83 Kč do [datum], což nesplnil. Na jistině a poplatku tak žalovaný dluží částku 9 982,83 Kč, z důvodu prodlení se zaplacením mu vznikla také povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 1 288 Kč. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně a žalovaný se bez omluvy nedostavil. 5. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.: 6. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] občanského průkazu žalovaného, výpisu z jeho běžného účtu, lustrace žalovaného v interním registru žalobkyně a registru nebankovních dlužníků, ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum], dále všeobecných smluvních podmínek a ceníku žalobkyně spolu s potvrzením o platbě z účtu žalobkyně soud shledal, že žalobkyně a žalovaný po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet dne [datum] vyplatila částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s poplatkem, celkem částku 9 982,83 Kč zaplatit žalobkyni do 28 dnů. Jak prokazuje smlouva o úvěru a sazebník poplatků pro případ prodlení žalovaného byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náklady na zaslání upomínky ve výši 250 Kč a administrativní poplatek za přípravu podkladů a předání při prodlení k vymáhání externímu subjektu ve výši 1 350 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně, žalovaný na úvěr nic nezaplatil. Z předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán před podáním žaloby s upozorněním na jinak soudní vymáhání. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 2 zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Po zhodnocení shora uvedených zjištění z listin soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný ve lhůtě splatnosti nezaplatil poskytnutou jistinu a smluvený úrok – poplatek za poskytnutí úvěru Soud proto shledal žalobu co do jistiny a úroku (poplatků) ve výši 9 982,83 Kč po právu a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit. 14. Naopak nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 288 Kč jako smluvní pokuty byl jako nedůvodný zamítnut, neboť smluvní pokuta byla sjednána neplatně pro rozpor se zákonem dle § 588 občanského zákoníku, a to v rozporu s § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom zákonná regulace sankčních ujednání ve spotřebitelských smlouvách je žádoucí a nezbytná v zájmu ochrany veřejného pořádku, neboť její deregulace vedla ke vzniku dluhových pastí u nízkopříjmových skupin obyvatelstva s negativní externalitou útěkem těchto osob do černé, či šedé ekonomiky, a tím i podkopání nejenom veřejných financí, ale i sociálního zabezpečení těchto osob. Jak prokazuje smlouva o úvěru ve spojení s ceníkem, který je její součástí, v souzeném případě nebyla smluvní pokuta v souvislosti s prodlením žalovaného sjednána pouze ve výši 0,1 % denně, ale také ve výši rozdílu mezi reálnými náklady na odeslání upomínek a sjednaným poplatkem za upomínku ve výši 250 Kč a především poplatkem za předání případu k vymáhání externímu subjektu ve výši 1 350 Kč, když i to jsou svou podstatou náklady v důsledku prodlení žalovaného. Reálné náklady na vyhotovení odeslání upomínky a náklady na předání případu k upomínání prostřednictvím jiného subjektu, které je samo o sobě neúčelné, žalobkyně v řízení neprokázala a ani netvrdila. Ústního jednání se žalobkyně neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení dle § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazu v tomto směru. 15. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti ve výši, jak uvedeno v I. výroku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 891,47 Kč, přičemž tato částka představuje 77,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 270,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků soudní poplatek doměřil.