218 C 179/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 27 232,15 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 9. 2008 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 6. 2022 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala ji k úhradě celkové částky 28 502,15 Kč, nejpozději do 20 dnů od dne zesplatnění. Žalovaná po zesplatnění uhradila pouze částku 1 270 Kč, další splátky již neuhradila, na upomínky nereagovala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě [číslo] ze dne 29. 9. 2008, obchodních podmínek a sazebníku k úvěrovým podmínkám soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši nejméně 10 000 Kč. Úvěrová smlouva nabyla účinnosti dnem prvního čerpání finančních prostředků, které žalovaná uskutečnila dne 23. 11. 2008 výběrem částky 10 000 Kč z bankomatu. Úvěrový rámec byl v průběhu trvání smluvního vztahu navýšen na 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatky a úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátek i úroku z úvěru vyplývá ze Sazebníku žalobkyně, který je součástí smlouvy, v závislosti na výši aktuálního čerpání úvěru. Z Obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z úvěrové historie soud zjistil, že žalovaná z úvěrového účtu vyčerpala prostřednictvím kreditní karty celkem částku 26 245,54 Kč, kterou řádně nesplácela. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění pohledávky vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy a dále pak výzva na žalovanou, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 28 502,15 Kč do 20 kalendářních dnů od data vystavení tohoto dopisu. Dlužnou částku tvoří zesplatněná jistina ve výši 23 288,28 Kč a 5 x neuhrazené předepsané splátky v celkové výši 3 943,87 Kč. 4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku, lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, z nějž žalovaná prostřednictvím platební karty průběžně vyčerpala finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obchodního zákoníku tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 542 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 232,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.