218 C 191/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 22. 1. 2009 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které mu byl poskytnut revolvingový úvěr. Sjednaná výše úvěrového rámce činila 65 000 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Postupně čerpaný úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně, pro případ prodlení s úhradou splátek byl žalovaný povinen platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně pohledávku dopisem ze dne 19. 7. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Ke dni podání žaloby byla pohledávka tvořena jistinou ve výši 61 783,31 Kč, poplatky ve výši 140 Kč, náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutou ve výši 863,68 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní úrok z úvěru a zákonné úroky z prodlení. 2. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 28. 2. 2023. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast předem písemně omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, ve věci se nevyjádřil, na svou obranu nic neuvedl. 3. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 22. 1. 2009, úvěrových podmínek a z transakční historie soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 65 000 Kč a závazek žalovaného splácet tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, a to včetně smluvního úroku stanoveného sazbou 26,28 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Úvěrovými podmínkami byla dále stanovena výše nákladů na vymáhání i s tím související smluvní pokuty v případě prodlení a opakovaného upomínání dlužníka. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu postupně vyčerpal prostřednictvím kreditní karty jistinu v celkové výši 178 638,58 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 289 948,06 Kč, z toho na jistinu byla započtena částka 116 855,27 Kč, zbývající část byla započítána na částečnou úhradu úroků a poplatků. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že jeho obsahem je výzva žalovanému k splacení celého úvěru ve výši 69 942,45 Kč ve lhůtě do 14 dnů od data sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 71 541,61 Kč. 4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. 5. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku, lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč, z nějž žalovaný prostřednictvím platební karty vyčerpal finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a smluvní pokuty sjednané podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení úvěrových podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění a zaplatit dohodnuté poplatky. Dále pak žalovanému vznikla na základě příslušného ustanovení úvěrových podmínek povinnost uhradit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 534,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 186,99 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč.