218 C 52/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 3. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že v únoru 2019 dodala žalované instalatérské, topenářské a likvidační práce v rámci projektu zakonzervování sídla [anonymizováno 7 slov] [adresa], [obec]. Žalobkyně vystavila žalované dne 28. 2. 2019 za poskytnuté práce fakturu [číslo] na částku 85 600 Kč se splatností dne 14. 3. 2019. Společně s fakturou byl žalované zaslán také rozpis odpracovaných hodin. Žalovaná i přes opakované výzvy a urgence dlužnou částku nezaplatila. Účastníci spolu komunikovali e-mailem, přičemž dne 3. 2. 2019 a 4. 2. 2019 byl žalované zaslán rozpis odpracovaných hodin, dne 27. 2. 2019 byl zaslán finální rozpis odpracovaných hodin, dne 9. 3. 2019 byla žalované zaslána příslušná faktura a dne 7. 2. 2021 výzva k plnění. 2. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včas odpor. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, a to ani zčásti. Žalovaná nesporovala, že realizovala zakázku spadající do projektu uvedeného v žalobě, na uvedené zakázce se podílela i žalobkyně jako subdodavatel a dále že jí byly žalobkyní zaslány výkazy hodin. Žalovaná však namítala, že jí není známo, jaké konkrétní instalatérské, topenářské a likvidační práce spadají do hodin, které žalobkyně vůči žalované nárokuje. Práce a náklady byly vykazovány způsobem, který žalovaná nemohla objektivně kontrolovat, a v rozsahu, v němž dle žalované nemohly být žalobkyní provedeny či vynaloženy. Žalobkyně nevedla žádný stavební deník ani evidenci práce a nákladů pro žalovanou, žalované zasílala pouze výkazy hodin. Do výkazů žalobkyně uváděla pouze křestní jména osob, jež měly práci vykonávat, nevedla žádnou evidenci časů příchodu do práce a odchodu z práce. Na řadě míst výkazů žalobkyně nárokovala zaplacení 7 - 8 hodin práce (za den), byť toto nebylo možné, protože všichni pracovníci žalobkyně dojížděli do [obec] z [obec] a na projektu nikdy 7 - 8 hodin neodpracovali. Dle názoru žalované žalobkyně do vykazovaných hodin uváděla i čas strávený dopravou a čas strávený přestávkami. Žalobkyně též nevedla knihu jízd (nikdy ji žalované nepředložila) a nebylo tak možné zkontrolovat ani tuto položku. Dílo nebylo žalované nikdy předáno a žalovaná se domnívá, že žalobou je nárokováno zaplacení prací, které žalobkyně neprovedla. Z tohoto důvodu žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení s odůvodněním, že rozpis hodin, na jehož základě žalobkyně vystavila fakturu na částku 85 600 Kč, byl žalované zaslán elektronicky již 3. 2. 2019, finální rozpis odpracovaných hodin poslala žalobkyně dle údajů uvedených v žalobě dne 27. 2. 2019. Nejpozději v tento den musela žalobkyně vědět o svém nároku a o tom, že jej může uplatnit u soudu, den splatnosti uvedený na faktuře není rozhodný pro běh promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta tak podle žalované uplynula nejpozději 27. 2. 2022 a žaloba byla podána až po jejím uplynutí dne 14. 3. 2022. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k námitce promlčení uvedla s odkazem na ustanovení § 1963 občanského zákoníku, že splatnost předmětného závazku nastala až po uplynutí 30 dnů od chvíle, kdy byla žalované doručena příslušná faktura, tj. 8. 4. 2019, a námitka promlčení proto není důvodná. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Z faktury [číslo] ze dne 28. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně fakturovala žalované za práce v [obec] na budově [anonymizováno], instalatérské a topenářské práce (bez bližší specifikace), částku 85 600 Kč. Z e-mailové komunikace účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované dne 3. 2. 2019, 4. 2. 2019 a 27. 2. 2019 výkazy hodin. Z připojených tabulek - výkazů hodin soud zjistil, že žádná z tabulek neobsahuje označení období, ke kterému se výkaz vztahuje. Ve všech tabulkách jsou ve sloupci„ akce“ označeny„ [ulice]“ a křestní jména čtyř pracovníků, dále položka auto, další akce je označena„ [obec] [anonymizováno]“ a opět křestní jména čtyř pracovníků a položka auto. Z tabulek nevyplývá žádná informace o tom, že by práce byly prováděny na budově [anonymizováno] a v jakém období, podle čeho je stanovena odměna za práci a náklady na auto, není specifikován ani druh prováděných prací. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2021 byla žalovaná upomínána o zaplacení částky 85 600 Kč na základě faktury [číslo] za provedené instalatérské a topenářské práce v průběhu měsíce únor 2019. Předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 85 600 Kč na základě daňového dokladu [číslo] ze dne 28. 2. 2019 do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na možné vymáhání této částky soudní cestou. Podle doručenky datové zprávy byla předžalobní výzva doručena žalované dne 22. 2. 2022. 5. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že práce na předmětné akci probíhaly od ledna do března, byly tam ještě další faktury, které byly uhrazeny, ale poslední třetí faktura zaplacena nebyla. [ulice] byly rozděleny do tří období, fakturovalo se po měsíci zvlášť. Práce byly vykazovány stále stejným způsobem, ostatní faktury byly akceptovány a uhrazeny. Žalovaná potvrdila, že dvě faktury byly uhrazeny, netvrdila, že žádné práce nebyly provedeny, ale že fakturované služby podle třetí faktury nebyly dodány. Nelze zjistit, zda nejsou znovu fakturovány práce, které už byly fakturovány v předchozích dvou fakturách. 6. Soud při jednání dne 8. 9. 2022 konstatoval, že shora citované důkazy nepovažuje za postačující k prokázání uplatněného nároku, neboť v žádné z tabulek představujících výkazy prací není uvedeno konkrétní období, dále bylo uvedeno označení akcí„ [ulice]“ a„ [obec] [anonymizováno]“, což neodpovídá místu, na kterém měly být práce podle žaloby prováděny. V žalobě bylo tvrzeno, že práce byly dodány v únoru 2019, přehled hodin však byl zasílán již 3. 2. 2019 a 4. 2. 2019. Žalobkyně žádnou jinou evidenci provedených prací a výkonů nepředložila. V této souvislosti soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, kdy a jakým způsobem byl sjednán předmět a cena díla, kdy, kterými pracovníky a které konkrétní práce byly na předmětné zakázce provedeny a jak a kým bylo provádění prací, příp. vynaložení souvisejících nákladů evidováno. Současně byla žalobkyně poučena, že neunesení povinnosti tvrzení a důkazního břemene může mít za následek neúspěch žalobkyně v tomto řízení. Dále byli oba účastníci poučeni o koncentraci řízení, stranám byla poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení a označení důkazů. 7. Žalobkyně ve stanovené lhůtě soudu doplnění skutkových tvrzení nepředložila, dne 10. 10. 2022 byly soudu zaslány pouze faktury [číslo] ze dne 13. 6. 2018 a [číslo] ze dne 14. 7. 2018 vztahující se k jiné stavební akci, faktura [číslo] ze dne 6. 2. 2019 na částku 151 150 Kč za práce na budově [anonymizováno] a čtyři podklady k fakturaci výkupky (ze dne 29. 1. 2019, 1. 2. 2019, 18. 2. 2019 a 25. 2. 2019), kdy jako dodavatel je označena žalovaná a jako odběratel [právnická osoba] Soud těmito listinami neprováděl důkaz, neboť při absenci skutkových tvrzení samy o sobě nejsou způsobilé nárok žalobkyně prokázat. 8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 9. Po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo provedení instalatérských a topenářských prací v rámci projektu zakonzervování sídla [anonymizováno 6 slov] [obec]. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně práce počátkem roku 2019 prováděla. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 85 600 Kč, avšak nepředložila soudu konkrétní tvrzení o tom, za které období bylo fakturováno, jaké práce byly provedeny a jak byla žalovaná částka vypočtena. Předloženými důkazy nebylo možné uplatněný nárok prokázat, a to zejména proto, že předložené výkazy práce neobsahovaly vyznačení konkrétních období, nebyl zřejmý ani způsob výpočtu odměny za práci a nákladů na cestovné. Z tabulek též nelze dovodit, že se vztahují k předmětnému dílu, v textu jsou označeny dvě jiné akce. Žalobkyně byla v průběhu řízení řádně poučena o povinnosti tvrzení a důkazním břemeni i o následku neunesení těchto povinností, ve stanovené lhůtě však skutková tvrzení nedoplnila. Za tohoto stavu soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout. S ohledem na absenci konkrétních skutkových tvrzení a důkazů se soud již nezabýval námitkou promlčení, neboť skutečnosti rozhodné pro běh promlčecí lhůty nebyly s ohledem na shora uvedené jednoznačně zjištěny. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §