220 C 116/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 79 900 Kč z titulu regresního nároku za vyplacené pojistné plnění. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný zavinil dne 14. 2. 2021 dopravní nehodu vozidlem pojištěným u žalobkyně, přičemž v době řízení vozidla byl pod vlivem alkoholu. Žalobkyně vyplatila poškozené újmu způsobenou dopravní nehodou a následně uplatnila regresní nárok po žalovaném. Žalobou se domáhá uhrazené újmy ve výši 79 900 Kč a dále příslušenství spočívajícím v úroku z prodlení od 2. 6. 2022 do zaplacení. V reakci na obranu žalovaného žalobkyně uvedla, že i pokud by plnila poškozené bez právního důvodu, stále je žalovaný pasivně legitimován z bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Uvedl, že s poškozenou došlo k dohodě o uznání dluhu a následně byl uhrazen dluh dne 27. 9. 2021. Žalobkyně poskytovala pojistné plnění až po úhradě újmy a regresní nárok vůči žalovanému je tedy nepřípustný. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalovaný dne 14. 2. 2021 řídil vozidlo [anonymizována dvě slova], r.z. [anonymizováno] [číslo] pojištěné u žalobkyně v ulici [ulice], [obec], přičemž v důsledku nezvládnutého řízení narazil do kovových regálu u benzínové čerpací stanice společnosti [právnická osoba] (dále jen„ poškozená společnost či poškozená“), které nárazem vysklily skleněnou výlohu předmětné stanice. Žalovanému byla změřena přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 2,34 promile a 2,29 promile (důkaz: relace o dopravní nehodě; včetně fotodokumentace; potvrzení o účasti na dopravní nehodě). Dne 5. 8. 2021 došlo k dohodě mezi poškozenou a žalovaným o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři. Žalovaný uznal dluh vzniklý jednáním ze dne 14. 2. 2021 ve výši 79 900 Kč a zavázal se jej uhradit ve splátkách do 12. 12. 2021 (důkaz: dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři). Žalovaný zaslal poškozené na účet dle dohody o splátkách částku 50 000 Kč dne 4. 8. 2021 a částku 29 900 Kč dne 27. 9. 2021 (důkaz: výpis z účtu 4. 8. 2021; 27. 9. 2021). Poškozená společnost dne 14. 12. 2021 nahlásila pojistnou událost žalobkyni spočívající v jednání žalovaného dne 14. 2. 2021 (důkaz: hlášení pojistné události). Žalobkyně dne 2. 5. 2022 vydala likvidační zprávu, podle které poškozené společnosti [právnická osoba] vznikl nárok na úhradu újmy ve výši 79 900 Kč, na základě faktury [číslo] ze dne 26. 2. 2021. Téhož dne informovala poškozenou společnost o likvidaci pojistné události na základě jí uplatněných a doložených podkladů (důkaz: likvidační zpráva; oznámení o likvidaci; faktura [číslo]). Žalobkyně vyplatila poškozené částku 79 900 Kč dne 3. 5. 2022 (důkaz: poukaz). Dne 2. 5. 2022 a 23. 2. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (důkaz: výzva ze dne 2. 5. 2022; výzva ze dne 23. 2. 2023; podací lístek ze dne 24. 2. 2023). 4. Ostatní navržené či do spisu založené důkazy soud neprovedl, neboť se nevztahovaly k projednávané věci (nesloužili k prokázání rozhodných skutečností) nebo bylo jejich provedení nehospodárné s ohledem na to, že soud měl danou skutečnost bez důvodných pochybností za prokázanou (dotaz na poškozenou společnost [právnická osoba]; dotaz na [právnická osoba]). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZoPO“) ve znění účinném ke dni vzniku újmy popř. právního jednání účastníků. 6. Podle ust. § 2910 odst. 1 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle ust. § 2 písm. f) ZoPO se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 8. Podle ust. § 6 odst. 1 ZoPO pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. 9. Podle ust. § 10 ZoPO pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný a) újmu způsobil úmyslně, b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně, e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3, f) bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku, h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nebo j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i) (odst. 1). Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, a) které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, nebo b) jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit (odst. 2). Provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit (odst. 3). 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně není důvodný. V dané věci nebyl mezi účastníky spor v rovině skutkového děje, spornou otázkou bylo právní hodnocení plnění žalobkyně poškozené, a zda je žalovaný pasivně legitimován k úhradě tohoto plnění. V rámci odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že tuto odpovědnost nese jak škůdce ve smyslu ust. § 2910 o.z. tak pojišťovna na základě smluvní odpovědnosti popř. Česká kancelář pojistitelů ve smyslu ust. § 9 ZoPO, přičemž škůdce má právo (a nikoliv povinnost), aby pojišťovna za něj uhradila újmu v rozsahu a ve výši dle ust. § 6 odst. 2 ZoPO. Jednání škůdce, který nepožádá příslušnou pojišťovnu o úhradu újmy na základě pojistné smlouvy a rozhodne se uhradit újmu sám, je zcela v souladu se zákonem. V dané věci došlo k tomu, že žalovaný jakožto škůdce a pojištěný uzavřel s poškozenou dohodu o úhradě újmy vzniklé jednáním ze dne 14. 2. 2021 a následně zaplatil újmu ve výši 79 900 Kč do 27. 9. 2021 spočívající ve vysklené výloze. Po tomto datu byla nahlášena poškozenou pojistná událost spočívající v totožném skutku, tj. vysklené výloze ze dne 14. 2. 2021, přičemž žalobkyně provedla pojistné šetření a dne 3. 5. 2022 vyplatila poškozené za shodnou újmu shodnou částku 79 900 Kč. V době plnění žalobkyně tak bylo hrazeno na neexistující dluh, který zanikl splněním k 27. 9. 2021 a právní otázkou je, kdo se plněním žalobkyně bezdůvodně obohatil. 11. Obecně platí, že bezdůvodně se obohatí ten, kdo plnění přijal, výjimku tvoří případy, kdy dlužník plní v omylu o svém závazku plnit za třetí osobu (např. platnost dohody o převzetí dluhu). Takovým jednáním dlužníka dojde k zapravení dluhu u věřitele a vzniku bezdůvodného obohacení u dané třetí osoby, neboť již není povinna plnit věřiteli (viz také rozsudek NS ze dne 11.01.2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017; rozsudek NS ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2011/2007, rozsudek NS ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5970/2016). Na danou věc ovšem tato judikatorní praxe nedopadá, neboť podstata omylu žalobkyně nespočívala v závazku plnit, ale spočívala v omylu ohledně existence újmy. Situaci lze přirovnat k tomu, když pojistitel nesprávně vyhodnotí vznik újmy, její trvání či zda újma spadá do odškodnitelného výčtu dle ust. § 6 odst. 2 ZoPO. V takovém pří