223 C 138/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 121 565,90 Kč s příslušenstvím od 1. 1. 2022 do zaplacení s odkazem na uznání dluhu žalovaným ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně v žalobě upřesnila, že původní dluh žalovaného byl ve výši 159 226 Kč, nicméně od srpna 2021 do prosince 2021 žalovaný z této dlužné částky uhradil splátkami celkem 37 660,10 Kč. Protože od ledna 2022 žalovaný přestal dluh splácet, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neodevzdal finanční hotovost ze dne 30. 7. 2021 ve výši 43 688 Kč, že nesplatil dluh za opravu nákladního vozidla ve výši 101 372 Kč a dále že nesplatil dluh za rozšíření své kvalifikace ve výši 14 166 Kč. 2. Žalobkyně předložila se žalobou předžalobní výzvu ze dne 9. 5. 2022, kterou žádala žalovaného o úhradu dlužné jistiny ve výši žalované částky, a to nejpozději do 18. 5. 2022. 3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že zákonný úrok z prodlení po žalovaném požaduje pouze od 19. 5. 2022, co do zbytku žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět. Žalobkyně dále doplnila, že požadovaný nárok sestává z náhrady škody vzniklé na svěřených hodnotách, když žalovaný dne 31. 7. 2021 neodevzdal finanční hotovost, kterou obdržel od zákazníků za zboží, když za zboží bylo placeno v hotovosti. Dále žalobkyně uvedla, že dne 10. 8. 2020 žalovaný poškodil při dopravní nehodě vozidlo žalobkyně zn. Iveco, [registrační značka], které řídil v rámci výkonu práce dle pracovní smlouvy uzavřené dne 25. 1. 2019, a to ve výši 173 372 Kč, když následně 72 000 Kč uhradil v měsíčních splátkách. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně byl v okamžiku uznání dluhu dne 5. 8. 2021 povinen uhradit z tohoto titulu žalobkyni částku 101 372 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala uhradit část nákladů na zvýšení kvalifikace, a to ve výši 14 166 Kč s přihlédnutím k tomu, že i přestože svůj závazek dle odstavce 1.3 dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 16. 12. 2019 nesplnil, setrval v pracovním poměru alespoň část dohodnuté doby. Žalobkyně opětovně ve svých tvrzeních poukázala na uznání dluhu žalovaným ze dne 5. 8. 2022. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 5. U nařízeného jednání soud zjistil, že žalobkyně nedisponuje originálem listiny o uznání dluhu, proto provedl dokazování pracovní smlouvou s dodatkem, e-mailovou korespondencí, dohodou o rozvázání pracovního poměru, dohodou o hmotné odpovědnosti, rozpisem neodevzdání finanční hotovosti, záznamem o nehodě, posudkem a fakturou. U jednání žalobkyně upřesnila, že žalobce část dluhu 72 000 Kč uhradil v dohodnutých měsíčních splátkách, které přestal hradit v prosinci 2021. Z tohoto důvodu požaduje zaplatit za škodu způsobenou žalovaným dne 10. 8. 2020 při dopravní nehodě vozidlem žalobkyně zn. Iveco, [registrační značka] částku 101 372 Kč. Žalobkyně dále z důvodu neodevzdání finanční hotovosti ze dne 31. 7. 2021 po žalovaném požaduje zaplatit částku 43 688 Kč a dále požaduje zaplatit částku 14 166 Kč za úhradu rozšíření řidičského oprávnění při zvýšení kvalifikace svého zaměstnance. 6. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně a jeho pracovní poměr vznikl dne 1. 2. 2019 na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 25. 1. 2019. K ukončení pracovního poměru došlo dohodou ze dne 5. 8. 2021. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako řidič a součástí jeho pracovní pozice bylo mj. vybírání hotovosti za zavážené zboží od zákazníků žalobkyně. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dohodu o hmotné odpovědnosti za škodu na hodnotách dne 1. 2. 2019 a na základě této dohody byl povinen převzatou hotovost řádně vyúčtovat. Dne 31. 7. 2021 neodevzdal na konci směny finanční hotovost a ze seznamu faktur vyplývá, že způsobil škodu ve výši 43 688 Kč. Dále soud zjistil, že dne 10. 8. 2020 žalovaný poškodil při dopravní nehodě vozidlo žalobkyně a způsobil tak škodu ve výši 173 371 Kč. Výše škody vyplývá z faktury vystavené společností [právnická osoba], když žalobkyně tuto škodu uhradila po opravě dne 26. 8. 2020. Z přiloženého zápisu o poškození vozidla ze dne 26. 8. 2020 žalovaný uznal své zavinění a škodu se zavázal uhradit. Následně zaplatil žalobkyni část dluhu ve výši 72 000 Kč, proto žalobkyně po něm i nadále požaduje zaplatit 101 372 Kč. Účastníci uzavřeli dne 1. 2. 2019 dodatek k pracovní smlouvě, ve kterém se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace rozšířením jeho řidičského oprávnění o profesní průkaz. Žalovaný se zavázal setrvat v pracovním poměru nejméně do prosince 2022 a v případě, že by tento závazek nesplnil, zavázal se uhradit žalobkyni náklady v maximální výši 30 000 Kč a náhradu mzdy za dobu pracovního volna. Protože žalovaný závazek nedodržel, žalobkyně po něm požaduje poměrnou část nákladů ve výši 14 166 Kč s přihlédnutím k tomu, že setrval v zaměstnání alespoň po část dohodnuté doby. 7. Danou věc soud posoudil dle § 250, 252, 257 a 259 zákoníku práce (dále jen„ z. p.“). Podle této právní úpravy je dle § 250 z. p. zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímě souvislosti s nimi. Byla-li zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, je povinen dle § 252 z. p. zaměstnavateli nahradit schodek vzniklý na těchto hodnotách. Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 z. p., je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Při určení násobku průměrného výdělku zaměstnance soud postupoval dle § 351 a 354 z. p. 8. I přesto, že za opravu auta zaplatila žalobkyně 173 371 Kč, je žalovaný z důvodu porušení povinnosti z nedbalosti povinen uhradit žalobkyni pouze 134 277 Kč. Žalovaný je dále povinen uhradit žalobkyni za neodevzdanou hotovost 43 688 Kč a na nákladech za zvýšení své kvalifikace 14 166 Kč Celkem tedy má žalobkyně nárok v celkové výši 192 131 Kč. Protože z této dlužné částky žalovaný již uhradil 72 000 Kč a následně od srpna 2021 do prosince 2021 částku 37 660 Kč, vznikl žalobkyni nárok pouze ve výši 82 471 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu co do částky 39 094,90 Kč s příslušenstvím od 19. 5. 2022 do zaplacení zamítl. Protože žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět, rozhodl soud dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 723 Kč, přičemž tato částka představuje 35,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 079 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 565,90 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 990 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 2. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 130 Kč ve výši 4 647,30 Kč.