223 C 162/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 42 072,70 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] s tím, že žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako bezdůvodné obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], od které pohledávku smluvně nabyla, měla uzavřít se žalovaným smlouvu a poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne [datum] s tím, že dále po žalovaném požaduje i úhradu poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 072,70 Kč. Žalobkyně však k prokázání zkoumání úvěruschopnosti ničeho neoznačila, proto případně požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích. Žalovaný nezaplatil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z předložených listin učinil soud následující zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení banky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], dne [datum] převedla na účet ve vlastnictví žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 40 000 Kč. K účtu měl dispoziční oprávnění pouze žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení, předžalobní upomínky a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum], přičemž žalovanému byla tato skutečnost písemně oznámena, vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení dopisem vyhotoveným a odeslaným dne [datum] se lhůtou k plnění 3 dny. 5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli zaplatil nebo že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Pouze na okraj soud uvádí, že žalobkyně předložila také smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a formuláře, avšak z listin neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k dohodě o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, který měl být splácen měsíčními splátkami ve výši 4 145,40 Kč (když celková částka měla být zaplacena ve výši 116 070,86 Kč, došlo, nebyl prokázán ani obsah případné dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách, neboť z nich neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. V tomto směru však žalobkyně ničeho netvrdila a žalovanou částku, jak uvedeno shora, požadovala do poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Soud posoudil věc podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet částku 40 000 Kč bez právního důvodu, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný právní předchůdkyni či žalobkyni, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, cokoli zaplatil. Soud proto uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně ve smyslu shora citovaného ustanovení bezdůvodně obohatil co do částky 40 000 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 8. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne [datum], v tomto případě žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum]. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 481 Kč, přičemž tato částka představuje 90,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 684 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 072,70 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.