224 C 5/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 29.11.2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému téhož dne vyplacen úvěr ve výši 8 000 Kč (následně došlo k navýšení na částku 16 000 Kč), který se zavázal vrátit do 29. 12. 2021, což nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2021, výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] a zprávou [právnická osoba], vyplatil právní předchůdce žalobkyně společnost ([právnická osoba]) žalovanému převodem na jeho účet částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit úvěr do 29. 12. 2021. Podle oznámení o postoupení pohledávek, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předžalobní upomínka ze dne 15. 6. 2022 prokazuje, že žalovaný byl o zaplacení dluhu upomenut právním zástupcem žalobkyně. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr cokoliv zaplati. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo. 4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali dne 29. 11. 2021 smlouvu o úvěru, podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek, ale v celém rozsahu nesplnil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal. Pohledávka přešla na žalobkyni postoupením podle § 1879 a násl. o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Proto soud žalobě zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.