225 C 103/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 10 928 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 2 275 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalovaný žalobkyni na dluh uhradil 3 757 Kč a celkem 21 250 Kč Smlouva byla po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde si žalovaný přečetl podmínky smlouvy a vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadání osobních údajů, přičemž následně zadal [příjmení] kód, který mu byl zaslán na telefon. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny a poplatku ve výši 10 928 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 928 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že požadoval žalobu zamítnout s tím, že úvěrová smlouva je neplatná, celkem žalobkyni uhradil 24 500 Kč. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. 4. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 10 000 Kč (důkazy: výpis z účtu, přípis banky). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o zápůjčce dne [datum], pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ Tato smlouva o zápůjčce“, ani z jiných listinných důkazů (důkazy: všeobecné obchodní podmínky, listina označená„ Tato smlouva o zápůjčce“ a upomínky) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. Účastníci byli ve shodě v tom, že žalovaný žalobkyni uhradil zpět minimálně částku 21 250 Kč. Z výplatních pásek soud neučinil s ohledem na uvedený závěr žádná skutková zjištění. 5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). 8. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátil minimálně částku 21 250 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, soud platby zohlednil, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení, pročež žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.