16 C 23/2023-103 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobci podali žalobu, kterou se domáhali určení, že žalovaný není oprávněným ze služebnosti -věcného břemene užívání váznoucího na následujících nemovitostech:- stavební parcela st. parc. č. , Anonymizováno, /, právnická osoba, parcela st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,- parcely parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,- budova č. p. , Anonymizováno, , která je postavená na pozemcích st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st. parc č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnili tím, že dle článku VII. darovací smlouvy se zřízením práva služebnosti uzavřené dne 26. 12. 2016 mezi žalovaným a jeho synem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v právu žalovaného doživotně a bezplatně užívat předmětné nemovitosti. Právní účinky vkladu nastaly k 27. 12. 2016. Hlavní argumentace žalobců spočívala v tom, že služebnost vůbec nevznikla, neboť jednání žalovaného spočívající v darování nemovitostí a současném zřízení věcného břemene bylo nejen porušením předkupního práva žalobců, ale je nepoctivé a protiprávní. Vzhledem k tomu, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, tak věcné břemeno žalovanému vůbec nevzniklo. Při jednání dne 13. 3. 2024 žalobní petit upřesnili tak, že žádají určení, že na předmětných nemovitosti nevázne služebnost ve prospěch žalovaného.2. Žalobci dále k věci uvedli, že jsou na základě rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , (dále jen „řízení , spisová značka, “) vlastníky předmětných nemovitostí. Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí vázne na předmětných nemovitostech služebnost užívání zřízená ve prospěch žalovaného. Tato služebnost byla zřízena darovací smlouvou se zřízením práva služebnosti uzavřenou dne 26. 12. 2016 mezi žalovaným jako dárcem a oprávněným z věcného břemene a jeho synem , jméno FO, jako obdarovaným z daru a povinným z věcného břemene. V řízení , spisová značka, bylo prokázáno, že žalovaný převodem předmětných nemovitostí na obdarovaného vědomě porušil předkupní právo žalobců k předmětným nemovitostem, které bylo zřízeno jako právo věcné na základě notářského zápisu č. j. Nz 84/2008, N 97/2008, sepsaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, (právní účinky vkladu předkupního práva nastaly ke dni 18. 2. 2008), když předmětné nemovitosti v souvislosti s uzavřenou darovací smlouvou nenabídl žalobcům ke koupi a namísto toho je převedl bez dalšího bezplatně na obdarovaného. Soud proto uložil obdarovanému povinnost převést ve prospěch žalobců předmětné nemovitosti. S právním názorem se ztotožnil i Krajský soud v Praze jako odvolací soud; Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nedůvodné odmítl, Ústavní soud ústavní stížnost obdarovaného jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Argumentace žalobců spočívala v tom, že porušením předkupního práva došlo k porušení zákona, ačkoliv důsledkem není neplatnost právního jednání, kterým došlo k porušení zákona, je třeba hodnotit takové jednání za porušující zákon a z takového jednání nemůže vzniknout výhoda tomu, kdo právo porušil. Darováním došlo k porušení předkupního práva, jednalo se tedy o protiprávní jednání, žalobci využili možnosti retraktu, současné jednání spočívající ve zřízení věcného břemene je nepoctivé, z takového jednání nesmí nikdo těžit. Je neudržitelné, aby žalovaný měl ze svého protiprávního jednání výhodu, že může nemovitosti bezplatně užívat. Žalobci tvrdili, že je třeba oddělit darovací smlouvu a zřízení věcného břemene, kdy darování bylo platné, ale v rozporu s předkupním právem, oproti tomu zřízení věcného břemene bylo nepoctivé a protiprávní, a tedy od počátku neplatné. Nepoctivost žalobci spatřovali v tom, že žalovaný chtěl majetek uchovat pro svoji rodinu, předmětné nemovitosti daroval, ačkoliv již inkasoval zálohy na kupní cenu, které nevrátil. Rodina žalovaného měla finanční potíže. Žalobci tvrdili, že mají naléhavý právní zájem na určení, že věcné břemeno nevzniklo, neboť nemovitosti nemohou užívat, ačkoliv jsou jejich vlastníky. Dále uváděli, že žalovaný na pozemcích nepodniká. Následně tvrdili, že i kdyby věcné břemeno vzniklo platně, tak žalovaný není oprávněn na nemovitostech podnikat, neboť to není obsahem služebnosti, užívá je tedy v rozporu s tím, co má být obsahem věcného břemene.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, uváděl, že na požadovaném určení není naléhavý právní, neboť naléhavý právní zájem nemůže spočívat v tom, zda žalobci mají možnost nemovitosti užívat. Dále namítal, že žaloba nebyla podána včas, když právní účinky vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem a služebnosti nastaly ke dni 27. 12. 2016, žalobci právo retraktu uplatnili 19. 12. 2019, žalobu však podali až 27. 10. 2023. Žalovaný dále uváděl, že se nikdy nepoctivě nechoval, ani mu není zřejmé, v čem by jeho nepoctivost měla spočívat, služebnost vznikla zcela zákonně na základě smlouvy ze dne 26. 12. 2016. Pouhý odkaz na občanskoprávní zásady nepostačuje k naplnění základních procesních povinností žalobců, žalovanému není zřejmé, v čem by nepoctivost a protiprávnost jeho jednání měla spočívat. Dále poukázal na to, že notářským zápisem, kterým bylo sjednáno předkupní právo k předmětným nemovitostem, nebyl sjednán zákaz nemovitosti jakkoliv zatěžovat, předkupní právo neomezovalo žalovaného a jeho bývalou manželku předmětné nemovitosti jakýmkoliv způsobem zatěžovat, naopak s tím bylo počítáno. Zdůraznil, že podstatou předkupního práva je oprávnění předkupníka nabýt věc předkupním právem zatíženou za zcela totožných podmínek sjednaných mezi dlužníkem, tj. osobou z předkupního práva povinnou, a koupěchtivým. Žalobci si v době uplatnění retraktu museli být vědomi právního stavu předmětných nemovitostí, tedy že na nich vázla předmětná služebnost a že tedy nemovitosti nabydou do svého vlastnictví zatížené touto právní vadou. Při uplatnění práva z retraktu žalobci neuváděli, že by spatřovali v jednání žalovaného nepoctivé jednání, které by mělo vést k neplatnosti převodu či zřízení služebnosti, pouze namítali porušení předkupního práva. Žalovaný poukazoval na to, že v řízení , spisová značka, měli žalobci darovací smlouvu se zřízením věcného břemene za platnou, nyní naopak namítají neplatnost smlouvy, což žalovaný považoval za nepoctivé a rozporné s dobrými mravy. Pokud žalobci spatřovali nepoctivost žalovaného v tom, že vědomě uzavřel darovací smlouvu v rozporu s předkupním právem, tak se žalovaný bránil tím, že byl v dobré víře v oprávnění smlouvu uzavřít s tím, že vycházel z nedostatečného poučení ze strany svého předchozího právního zástupce, který vytvářel koncept předmětné smlouvy. Absencí právního vzdělání a laicky byl přesvědčen, že předkupní právo bylo již vyčerpáno, když žalobci střídavě vyzývali žalovaného k odkupu nemovitostí, od čehož následně z vlastní vůle opakovaně upouštěli. Žalovaný uzavřel darovací smlouvu se svým synem v dobré víře, že bezúplatně převede předmětné nemovitosti na svého syna a společně s ním a rodinou zde dožije. Žalovaný dále uváděl, že v předmětných nemovitostech zajišťuje svoji bytovou potřebu, nemovitosti obývá společně se svojí rodinou. Zájem žalobců je naopak čistě podnikatelský.4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění žalobců, na nemovitostech je zapsáno bezúplatné věcné břemeno užívání ve prospěch žalovaného