207 C 99/2024-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 33 750 Kč + 2 126,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2023 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne 21. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta ve prospěch jejího účtu částka 29 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 4 750 Kč do 28. 7. 2023. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna podle článku 6.4 všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny, což žalobkyně propočetla za dobu 90 dnů prodlení na 2 126,25 Kč.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) souhlasili s rozhodnutím bez jednání, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku úvěrového limitu 29 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 36 250 Kč v jediné splátce, a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 1 410,33% (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky (VOP) v rozsahu 5 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami.4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 21. 6. 2023 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 21. 6. 2023 částku 29 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , což soud ověřil i dotazem na banku. Dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 29 000 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč (byť v žalobě se tvrdí poplatek 4 750 Kč) a úroku ve výši 0 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení bylo ve VOP uvedeno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s upomínáním) v řádu set Kč za každý měsíc.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Smlouva o spotřebitelském úvěru je podřízena právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 29 000 Kč, žalovaná ovšem podle žalobních tvrzení nezaplatila nic, dluží tudíž jako celou částku 29 000 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení jistiny včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. Co do zbytku, tj. částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.7. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud přiznal žalobkyni výrokem III. náhradu nákladů v 61,6 % výši (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,2 %) sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 1 794 Kč a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (3x 500 Kč za 3 hlavní úkony právní služby, 3x paušál po 100 Kč, DPH 378 Kč, celkem náklad 3 972 Kč). Žalobkyni tak byly přiznány náklady ve výši 2 446,75 Kč, o jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.