217 C 137/2023-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 10 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. 160 Kč denně do 5. 4. 2023. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na bankovní účet. Žalovaný však částku nesplatil řádně a včas. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje úhradu nezaplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 2 240 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 10 240 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení.2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Dne 16. 1. 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když ti, ač byli řádně a včas předvoláni, se nedostavili.5. Soud v řízení provedl následující důkazy.:6. Výpis z živnostenského rejstříku prokazuje podnikatelkou činnost žalovaného. Žalovaný byl podnikatelem v období od , datum, .7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení se souhlasem se zpracováním osobních údajů, zásadou o zpracování osobních údajů, informacemi o platbě a potvrzením o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvou o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 5. 4. 2023. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, tj. 160 Kč denně. Smlouva byla podepsána žalobkyní, podpis žalovaného absentoval.8. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 10. 2023 a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby upomínán k zaplacení dlužné částky ve lhůtě tří dní.9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl ke dni uzavření smlouvy , jméno FO, , kterému rovněž patřily dispoziční oprávnění k tomuto účtu. Na tento účet zaslala žalobkyně částku 8 000 Kč.10. Z fotografie občanského průkazu žalovaného soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění.11. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ve světle zjištění ze zprávy banky nelze z písemnosti smlouvy o podnikatelském úvěru bez podpisu žalovaného uzavřít na sjednání smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným. Částku 8000 Kč žalobkyně poukázala na účet , jméno FO, , nikoliv na účet žalovaného.12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.13. Podle § 1725 věty první o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.14. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda skutečně došlo mezi účastníky tohoto řízení k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že v tomto směru neunesla žalobkyně svou povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, kromě písemnosti označené jako smlouva o úvěru, která není žalovaným podepsána a předložením občanského průkazu žalovaného, u něhož ovšem nelze vyloučit zneužití osobního dokladu. U jména žalovaného dále písemnost obsahuje mj. informaci o telefonním čísle žalovaného. Toto vyhotovení ovšem vytvořila sama žalobkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód uvedeného telefonního čísla).19. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy a identifikace žalovaného v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o úvěr a kódem podepsal smlouvu žalobou tvrzeného obsahu.20. Jak vyplývá z § 1725 věty o. z. první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o úvěr.21. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Zprávou z banky nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že to byl právě žalovaný, kdo mohl ke dni uzavření smlouvy disponovat s prostředky na účtu, kam žalobkyně zaslala peněžní prostředky. Takovou osobou byl , jméno FO, . Jelikož se žalobkyně na jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o tom, že peněžní prostředky byly žalobkyně vyplaceny právě žalovanému.22. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou pro zjištění důvodnosti uplatněného nároku relevantní skutečnost. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji, neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru, stejně tak jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalovanému. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení.23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem druhým podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Došel tak k závěru, že procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, bylo tak rozhodnuto, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.24. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). , adresa, k plnění se opírá o ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.