220 C 114/2024-75 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 36 038,61 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 36 038,61 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 18. 3. 2024. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 36 038,61 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 19. 3. 2024 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde se žalovaná zaregistrovala, zadala své osobní údaje a požádala o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně potvrdila žádost o úvěr a zaslala žalované finanční prostředky. Částka byla vyplacena na účet uvedený žalovanou.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalované k úhradě dluhu a dále dohoda o postoupení údajné pohledávky za žalovanou mezi právním předchůdcem a žalobkyní. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, a žalovaná uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 18. 12. 2019, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o revolvingovém úvěru“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit do určitého data. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí její projevu vůle.4. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně odeslal finanční prostředky na účet ve vlastnictví žalované, neboť z přípisu banky je zřejmé že právní předchůdce žalované částku 36 038,61 Kč neposkytl ani při uzavření smlouvy ani jiného data. Žalobkyni v tomto odhledu scházela jakákoliv další tvrzení k převodu finančních prostředků, tedy jakého dne a jaká částka byla žalované skutečně poskytnuta.5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a ve vztahu k předání finančních prostředků. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.7. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalované uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).9. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.10. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť v řízení nebylo prokázáno obohacení na straně žalované ani ochuzení na straně právního předchůdce žalobkyně ve vztahu k projednávané kauze. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ve vztahu k převodu finančních prostředků, tedy kdy a kolik žalované poskytla v rámci deklarovaného právního titulu. Soud není oprávněn v takové procesní situaci vyšetřovat za žalobkyni jednotlivé majetkové transfery mezi účastníky a přiznat je z titulu bezdůvodného obohacení, neboť se může jednat o odlišná právní jednání mezi stranami.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).12. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.