207 C 170/2025-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení včetně zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce (úvěru) č. , hodnota, , a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 34 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru 61 016 Kč a administrativním poplatkem 58 716 Kč v 84 měsíčních splátkách po 1 837 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2025, tj. celkově splatit 153 732 Kč. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z dostupných databází a z prohlášení dlužníka. Osoba žalované byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 6. 7. 2025. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaná ke dni zesplatnění celého úvěru uhradila celkem částku 6 361 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 2 353 Kč + 2 229,08 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované jednak zaplacení dlužné jistiny 32 871 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 138 Kč, další příslušenství jistiny, tj. náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, úrok z prodlení 11,5% p.a. z částky Kč 39 805 od 2. 9. 2025 do zaplacení s tím, že žalovanou o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaná dluh neuhradila.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, obchodní podmínky, splátkový kalendář, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut, doklad o vyplacení úvěru, přehled uhrazených plateb, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, čestné prohlášení o příjmech a výdajích klienta, výpisy z účtu žalované, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.4. Žalovaná se nedostavila, k výši poskytnutého úvěru nic nenamítala, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 6 361 Kč a žalobkyně jí úvěr poskytla převodem částky 34 000 Kč na účet identifikovaný jako účet žalované, což bylo potvrzeno i předloženými výpisy z účtu na jméno žalované a soudem ověřeno dotazem na , právnická osoba, .5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 2. 12. 2024 částku 34 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 34 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 37 % ročně (ale též s poplatkem 699 x 84, tj. 58 716 Kč, které rovněž plní funkci úroku) do 84 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 86,5%, žalovaná měla splatit celkem 154 228 Kč, splatila však pouze 6 361 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši dle sazebníku, a to za různá porušení smlouvy.6. Ze žádného důkazu se nepodávalo, že by žalobkyně prověřovala náležitým způsobem příjmy a výdaje žalované, výpisy z jejího účtu a čestné prohlášení o příjmech a výdajích klienta nemají bez řádného doplnění a ověření žádnou vypovídací hodnotu.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.9. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované.10. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.12. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru (nazvaná smlouvou o zápůjčce, ovšem s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru), na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalované, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, poučil soud právního zástupce žalobkyně, že není dostatečně vysvětleno, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr. Právní zástupce žalobkyně další údaje neuvedl, měl za to, že by soud mohl žalobě vyhovět rozsudkem pro zmeškání, což soud odmítl, soud nemá za splněné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat tam, kde by nebylo možno uzavřít a schválit smír, a jak je patrno nejen z nedostatku podpisu pod smlouvou, ale i ze sjednaného úroku 37 % ročně, zvýšeného ale o poplatek s funkcí dalšího úroku 58 716 Kč, RPSN 86,5%, celkové částky ke splacení, jejíž výše je sjednána na 154 228 Kč, a ze samotné formy smlouvy jako formulářové, je zřejmé, že taková ustanovení smlouvy by soud nemohl akceptovat v případně schváleném smíru. Na účinku či dopadu § 110 zákona o spotřebitelském úvěru se nic nemění i pokud by poskytovatel úvěru dodržel svou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost klienta. Také vysvětlení výše tvrzených výdajů úvěrované soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod., navíc se nabízí otázka, k čemu tedy žalovaná při své údajné solventnosti úvěr od nebankovní společnosti za lichvářských podmínek potřebovala.13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).14. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části (výrok I.). Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zák