207 C 174/2025-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 26. 8. 2025 ve spojení s doplněním ze dne 21. 10. 2025, po žalovaném zaplacení částky 54 839,99 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22 515,42 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení vyčíslených do 20. 2. 2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela její právní předchůdkyně, spol. , právnická osoba, ., dne 27. 7. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . K uzavření došlo podpisem poskytovatele a žalovaného a částka 30 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal závazek zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč, celkem měl splatit 55 776 Kč. Dle smlouvy o úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit v případě prodlení s úhradou smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky a další sankci ve výši 750 Kč za zaslání každé upomínky. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek od prosince 2022, proto byl úvěr zesplatněn, přičemž na dlužnou částku žalovaný do dne podání žaloby uhradil 15 936 Kč, následně úvěrující postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ačkoli byl řádně obeslán, nedostavil se bez omluvy k nařízenému jednání, proto soud rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, vyšel přitom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalovanému, jakožto úvěrovanému v hotovosti ve výši 30 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 14 měsíců. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč, celkem měl splatit 55 776 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky a další sankci ve výši 750 Kč za zaslání každé upomínky. V případě prodlení se zaplacením úvěru nebo dílčí částky po dni konečné splatnosti se žalovaný zavázal zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky.4. Z výpisu ARES ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že nyní má žalovaný adresu podnikání , adresa, , ale v době uzavření smlouvy je měl označeno tak, jak je uvedeno v záhlaví smlouvy, přičemž předmět živnostenské činnosti žalovaného je silniční motorová doprava, ostatní pozemní osobní doprava, nikoli další činnosti z oblastí přímo ekonomických.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že úvěrující postoupil pohledávku žalobkyni a že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 67 227,80 Kč jako dluh z úvěrové smlouvy, a to do 1. 8. 2025. Současně byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a upozorněn na zaplacení nákladů právního zastoupení.6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně (její právní předchůdkyně) poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 14 měsíců. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč, celkem měl splatit 55 776 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 15 936 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v prodlení se splátkami, uplatnila žalobkyně (její právní předchůdkyně) smluvní pokutu za toto prodlení Celkem tedy se jeví jako dlužná částka jistiny 14 064 Kč, neboť z původní částky 30 000 Kč byla částka 15 936 Kč již uhrazena, k tomu náleží 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky do 14 měsíců. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.13. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 30 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl, bylo však nutno zohlednit zaplacenou částku 15 936 Kč, tedy nesplacená jistina činí 14 064 Kč. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 21. 2. 2025, tedy ode dne po splatnosti úvěru, žalovaný již byl v prodlení s úhradou předmětné částky. Důvodně je v podnikatelském vztahu požadována i náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:14. Žaloba byla zamítnuta co do částky 40 775,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 8 451,42 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, dále ohledně úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 647,40 Kč, jakož i kapitalizovaného úroku 3 085,10 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 6 016,39 Kč. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně, na kterou dopadají práva a povinnosti její právní předchůdkyně – poskytovatelky úvěru, má oproti žalovanému bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Úvěrující disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaný si vzal úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro něj nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Úvěrující je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde