210 C 210/2025-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 993 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek z titulu dlužného příspěvku, placeného podle § 4 odst. 1 o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 17. 9. 2024 do 31. 12. 2024, tedy po dobu 106 dnů provozoval nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, v období od 20. 9. 2024 do 19. 12. 2024, tedy po dobu 91 dní provozoval osobní vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , obě tato vozidla byla zapsaná v registru vozidel, aniž by měl sjednané pojistné smlouvy k pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvků, avšak bez úspěchu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení příspěvku ve výši 9 116 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo registrační značky , SPZ, příspěvku ve výši 4 277 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč na vozidlo registrační značky , SPZ, souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení z celkové požadované částky od 9. 4. 2025 do zaplacení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný minimálně v období od 17. 9. 2024 do 31. 12. 2024 vlastnil nákladní vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , VIN vozidla: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, a v období od 20. 9. 2024 do 19. 12. 2024 vlastnil osobní vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN vozidla: , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , obě tato vozidla byla zapsána v registru vozidel jako provozované. Nebyla u nich však splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkami k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP a předžalobní výzvou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním nároku, vždy marně. Dopisy byly žalovanému doručeny do sféry jeho pobytu na adresu, evidovanou jak žalobkyní, tak i Centrální evidencí obyvatel, avšak žalovaný při doručování zásilky zůstal nezastižen a není zprávy o tom, že by si zásilku sám aktivně na poště vyzvedl. Soud má však za to, že žalovanému byla zásilka, tedy výzva k zaplacení příspěvku, řádně doručena a pokud si písemnost případně nevyzvedl, tzn. zůstal pasivní, nemůže to být přičítáno k tíži žalobkyně.5. Z hlediska právního zhodnocení soud učinil závěr, že na danou věc je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 4, § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném ke datu provozování vozidla, kdy podle citovaného zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Nárok žalobkyně byl shledán důvodným. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 17. 9. 2024 do 31. 12. 2024 a od 20. 9. 2024 do 19. 12. 2024 provozoval předmětná vozidla, zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila a výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 510 Kč sestávající z částky 3 x 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.