221 C 188/2025-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele, společnosti , právnická osoba, , která je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tato společnost poskytla žalovanému celkem 40 000 Kč v platbách dne 14. 1. 2024 v částce 7 000 Kč, dne 14. 1. 2024 v částce 27 300 Kč a dne 15. 1. 2024 v částce 5 700 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, a proto se nyní domáhá po žalovaném pouze vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky upomínán, leč marně. Žalobkyně proto požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025, neboť splatnost byla v předžalobní výzvě určena do 30. 6. 2025, přičemž výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 6. 2025.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 11. 8. 2025, č.j. , č. účtu, , který byl usnesením zdejšího soudu dne 5. 9. 2025 zrušen, neboť se nepodařilo doručit ho žalovanému do vlastních rukou.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/.4. Soud pro provedení důkazů zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že jako věřitel byla uvedena společnost , právnická osoba, (jiný obchodní název původního věřitele) a jako klient byl označen žalovaný. Dle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 7 000 Kč, přičemž úroková sazba byla ujednána ve výši 40 % měsíčně. Doba trvání úvěru je uvedena na dobu neurčitou. Smlouva však neobsahuje žádné podpisy stran.6. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Rovněž bylo zjištěno, že na uvedený účet byly v lednu 2024 připsány platby ve výši 7 000 Kč, 27 300 Kč a 5 700 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, .7. Ze třech potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z bankovního účtu původního věřitele byly na bankovní účet žalovaného zaslány 3 platby, a to ve výši 7 000 Kč, 27 300 Kč a 5 700 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 včetně příloh bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil za úplatu společnosti , právnická osoba, soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným. Z druhé smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila za úplatu soubor pohledávek na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován a zároveň byl vyzván k plnění do tří dnů.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 14. 1. 2024 a dne 15. 1. 2024 tři částky v celkové výši 40 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , aniž by mezi nimi byla uzavřena smlouva. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky upomínán. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni.10. Právně soud hodnotil skutkovou situaci za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 104 ZoSÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.13. Podle § 110 ZoSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným v řízení netvrdila a platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nedoložila. Žalovaný však od původního věřitele převzal celkovou částku ve výši 40 000 Kč, přičemž jemu ani společnosti De , právnická osoba, . a ani žalobkyni, na které byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 40 000 Kč bezdůvodně obohatil a je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 1. 7. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 20. 6. 2025, ve smyslu § 573 o. z. ji doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 25. 6. 2025, a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů. Splatnost proto nastala následující pracovní den, tj. dne 30. 6. 2025 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v plném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.18. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.