227 C 138/2025-56 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 12 850,55 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 6. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný však smluvní podmínky porušoval, když právní předchůdkyni nic nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 9. 7. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje nezaplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 900 Kč, úrok z částky 10 000 Kč ve výši 1 950,55 Kč, kapitalizovaný úrok od 10. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1 073,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 10. 7.2024 do 27. 1. 2025 ve výši 779,8 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 10. 2025. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.6. Z listiny nazvané jako „Osobní podmínky – Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 6. 3. 2024 a standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu, dle které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60 % ročně. Celkem měl žalovaným zaplatit 13 639,19 Kč. RSPN bylo 81,02 %. Listiny neobsahovaly podpis žalovaného.7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 3. 2024 čerpal částku 10 000 Kč, avšak zpět nic nezaplatil.8. Z výzvy ze dne 4. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů.10. Z předžalobní výzvy ze dne 16.4.2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky do 1. 5. 2025.11. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.13. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 SpÚ odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 SpÚ odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.19. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, která svou pohledávku žalobkyni postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o.z., a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že