227 C 143/2025-63 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 46 5263,28 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 19. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně částku ve výši 74 426,57 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný však smluvní podmínky porušoval, když právní předchůdkyni vrátil jen 73 835,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 5. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností ke dni 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje nezaplacenou jistinu ve výši 38 503,85 Kč, poplatek ve výši 900 Kč, úrok ve výši 7 122,43 Kč, kapitalizovaný úrok od 27. 5. 2024 do 27. 10. 2024 ve výši 3 259,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 5.2024 do 21. 10.2024 ve výši 2 389,41 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 38 503,85 Kč od 22. 10.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 38 503,85 Kč od 22. 10.2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 10. 2025. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.6. Z listiny nazvané jako „Osobní podmínky – Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 19. 2. 2022 a standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu, dle které poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60 % ročně. Celkem měl žalovaný zaplatit 54 629,33 Kč. RSPN činila 81,02 %. Listiny neobsahovaly podpis žalovaného.7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 19. 2. 2022 částku 40 000 Kč, dne 8. 4. 2023 částku 23 000 Kč, dne 8. 10.2023 částku 9 684,85 Kč na dne 12. 1. 2024 částku 1 741,62 Kč.8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný dne v období od 19. 2. 2022 do 21. 10. 2024 čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 74 426,27 Kč, zpět vrátil 73 835,45 Kč.9. Z výzvy ze dne 21. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a podacího archu ze dne 11. 11.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů.11. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky 15. 1.2025.12. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.14. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 SpÚ odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 SpÚ odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.19. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.20. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany na