230 C 132/2025-67 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 172,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytla údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 31 666 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, v průběhu října 2024 v šesti platbách v částce celkem 7 000 Kč. Při sjednávání smlouvy si žalovaná zvolila volitelnou službu „Presto“ za poplatek 977 Kč. Žalovaná se s úhradou denních splátek dostala do prodlení, načež žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 7 997,92 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 157,81 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 977 Kč a smluvního úroku ve výši 9 496,43 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 543, 18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 132,82 Kč od 25.2.2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5.10.2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 13 8000 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 4.11.2024 v denních splátkách po 21,81 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Sjednána byla dále povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení.5. Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti plyne, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita a.s. ve vztahu k účtu žalované č. , č. účtu, .6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně bez bližší specifikace evidovala u žalované údaj o čistém měsíčním příjmu ve výši 31 666 Kč, výdaje na bydlení měly činit 0 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a zbytné výdaje 0 Kč měsíčně. Žalovaná sdílela společnou domácnost s dalšími dvěma členy. Výsledkem bylo hodnocení posouzení úvěruschopnosti jako úspěšné.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že během října 2024 byla na účet č. , č. účtu, odeslána celkem částka 7 000 Kč s poznámkou „Váš FlexiFin úvěr“.8. Z výzvy ze dne 24.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně tohoto dne odeslala žalované e-mail, kterým úvěrovou smlouvu vypověděla s okamžitou platností a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19.6.2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 19.6.2025.10. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5.10.2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 4.11.2024 v denních splátkách po 21,81 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Sjednána byla dále povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím BankID. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela bez bližší specifikace z měsíčního příjmu žalované ve výši 31 666 Kč, výdaje na bydlení měly být nulové, stejně tak ostatní výdaje žalované. Žalovaná se s úhradou denních splátek dostala do prodlení, načež žalobkyně smlouvu o úvěru dne 24.2.2025 vypověděla. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském ú