233 C 92/2025-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 8. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení 24 761 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 17. 1. 2025 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetové stránky www.kamali.cz. K podpisu smlouvy došlo SMS kódem, který byl zaslán na telefonní číslo uvedené v žádosti o úvěr. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek ve výši 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku, 49 Kč za SMS servis a 199 Kč za expres výplatu. Žalobkyně požaduje rovněž poplatek za korunový odklad splatnosti, a to ve výši 1 980 Kč s tím, že žalovaný tohoto odkladu využil celkem 2x. Vedle toho žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč (2x 600 Kč) za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil celkem 2 002 Kč. Ničeho dalšího na úhradu dluhu již nezaplatil, žalobkyně proto dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývajícího dluhu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neboť se nedostavil ani k jednání, k němuž byl předvolán.3. Soud dospěl po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav.4. Z úvěrové smlouvy vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda o zpracování osobních údajů a sazebníku soud zjistil že dne 17. 1. 2025 byla vypracována úvěrová smlouva a byla opatřena SMS kódem namísto podpisu.5. Z karty klienta a posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně lustrovala předchozí poskytnuté úvěry žalovaného a žalovaný uvedl některé skutečnosti o svých osobních a majetkových poměrech.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 17. 1. 2025 byla na účet žalovaného odeslána částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni 2 002 Kč.7. Z výzev před zahájením vymáhání celého úvěru vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).14. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku 20 000 Kč, žalovaný zaplatil 2 002 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 17 998 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 998 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.15. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 7. 7. 2025 s určením data splatnosti do 21. 7. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 18. 1. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 385,60 Kč, která odpovídá 45,37 % z jejich celkové výše 3 054 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,31 %). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 239 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 761 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.17. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 991 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 1 239 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 991 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 248 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.